MEHRNAM RASTEGARI: Dislocated Pulse

O některých nástrojích spojených se vzdálenými kulturami jsme na Západě neměli donedávna ani tušení. U těch, co jsme naopak znali, jsme si zase nedokázali představit, že by někdy pronikly do popkultury. Ať už z duchovních, posvátných nebo jiných důvodů, takže pohled na na zemi se rockersky svíjející hráčku na svislé housle kamancheh Mehrnam Rastegari může u někoho vzbudit paniku ve smyslu, jak dnešní generace už nadobro ztrácí úctu ke staletým tradicím. Kamancheh jsou totiž spojené s perskou klasickou hudbou určenou často k náboženskému rozjímání a my přitom na debutovém albu slyšíme nadmíru hlasitou kapelu a hudbu blížící se psychedelickému rocku.
V Íránu narozená a teprve čtyři roky v New Yorku žijící houslistka perskou tradici studovala, nicméně ji nepovažuje za starobylý relikt. „Myslím si, že i mí předci chtěli být kreativní a nechali se unášet proudem své doby, takže i pro mě je přirozenější se držet dneška,“ vysvětlila pětatřicetiletá skladatelka a zpěvačka důvody, které ji vedly k fúzi ozvěn perské, kurdské a turecké hudby, jejímuž strhujícímu průběhu vévodí zvuk starobylých houslí dublovaný elektrickou kytarou. Občas je to opravdu pořádný nářez, jindy mají navrch jímavé melodie a emotivní hlas persky zpívající Mehrnam Rastegari.
Pozoruhodné album natočila v New Yorku s mezinárodním kvartetem elitních rockerů a jazzmanů, z nichž nelze nevypíchnout známého řeckého virtuosa na bezpražcovou baskytaru Panagiotise Andreoua, častého parťáka Marka Guiliany.
V mládí se nejprve učila na íránský tradiční buben tombak, ale když přešla na klasické housle a chtěla s nimi hrát perskou mikrotonální hudbu, zjistila, že to nejde, takže přešla ke kamancheh a vzala v potaz, že zvládnout techniku zahrnuje také perkusivní složku, připomínající prý u houslí jízdu na divokém koni, kdy ani na vteřinu nesmíte povolit v koncentraci. Což rozhodně platí pro skladbu Kabouki, při jejímž trysku má i posluchač dost práce udržet se v sedle.