Prodej milionů desek již pár dekád není výsadou pouze velkých vydavatelství. A prsty v tomto stavu má i britské vydavatelství Domino Recordings Company, které se v letošním roce dožívá v plné síle třiceti let fungování. Label Laurence Bella vpravdě změnil s vydáním desek Arctic Monkeys nebo Franz Ferdinand běh fungování moderní hudební scény, a i na tento fakt se na oslavě vydavatelství bude vzpomínat. Vzhůru na jižní předměstí Londýna!
Kdysi byla velká vydavatelství neohroženými králi hudebního světa. Skupovala všechny naděje napříč žánry a své hvězdy rozmazlovala pohádkovými finančními podmínkami. Mohla si to dovolit, nahrávací a vydavatelský monopol byl plně v jejich režii. To bylo dříve. Dnes se ti samí mogulové soustředí pouze na největší jména a jednorázové mladé hvězdičky. Ten obrovský prostor mezi už před nějakou dobou obsadila nezávislá vydavatelství. Jedno také založil Laurence Bell v roce 1993. Využil k tomu státní podporu ve výši 40 liber týdně, aby licencoval americké nahrávky pro vydání ve Spojeném království. Laurence se tak vydal podobným směrem jako jiná evropská vydavatelství té doby. Vzpomeňme na City Slang, jehož Mejdan k třiceti letům fungování jsme na stránkách UNI uspořádali uprostřed covidového roku 2020. Vedle primárního alternativního rocku otevřelo vydavatelství náruč i elektronickým projektům jako Third Eye Foundation, Flying Saucer Attack nebo Four Tet. V tomto modu Domino fungovalo až do konce 20. století, kdy se začaly dít věci. A to veliké! „Vše se v pozitivním slova smyslu začalo měnit po roce 2000,“ vzpomínal u příležitosti oslav 15 let fungování Domino v roce 2008 pro deník Guardian manažer vydavatelství Brian McDonagh. Vydavatelství se do té doby až na výjimky obloukem vyhýbalo tehdejším vlnám na britské scéně. „Nebyla to vědomá změna,“ pokračoval ve vysvětlování McDonagh.
