Label Young vyrostl z londýnských večírků, které se občas rozpadaly pod dohledem policie, a během dvou dekád se proměnil v jednu z nejvlivnějších značek současné britské nezávislé hudby. Vydavatelství Caiuse Pawsona pomohlo světu objevit The xx, FKA twigs, Samphu, Jamieho xx nebo SBTRKT, aniž by se kdy nechalo svázat jedním žánrem. Tentokrát vyrážíme na mejdan do východního Londýna, kde se z klubového chaosu stala škola trpělivé péče o silné autorské vize.
Začátek příběhu labelu Young by v tradičním životopise mohl znít banálně. Caius Pawson, syn slavného britského architekta Johna Pawsona, založil v druhé polovině nultých let nezávislé vydavatelství, které se postupně usadilo v rodině Beggars Group. Jenže takhle uhlazený vstup by zamlčel to nejdůležitější: Young nevznikl jako kancelářský projekt s připraveným logem, obchodním plánem a jasně vymezeným katalogem. Vznikl z pohybu, z nočních přesunů po Londýně, z hledání volných prostorů, z večírků, které přerůstaly z klubových nocí ve skladové párty, a z nich dál v divoké obsazování celých opuštěných budov. Pawson sám v rozhovoru pro Guardian v roce 2011 vzpomínal, že žánrové hranice se při těchto akcích rozpouštěly v hudební volnou jízdu. Jedna z takových nocí, uspořádaná v opuštěné budově Transport for London ve východním Londýně, skončila příjezdem policie. Mezi návštěvníky byl ovšem také Richard Russell, šéf XL Recordings, který po kolapsu akce Pawsonovi nabídl práci. Tím se v podstatě začala psát vydavatelská kapitola Young Turks, jak se label až do roku 2021 jmenoval.
Caius Pawson nikdy nepůsobil jako vydavatelský šéf, který shora diktuje estetický směr. Spíše jako člověk, který sestavuje místnost, do níž mohou přijít správní lidé, slyšet správnou hudbu a zkusit něco, co předtím nemělo přesný tvar. Young Turks začali jako kolektiv pořádající party a ravy, ale po setkání s Russellem se tato energie přelila do vydavatelského provozu. Zázemí XL a později celé Beggars Group poskytlo mladému labelu infrastrukturu, o jaké by běžné garážové značky mohly jen snít, aniž by mu vzalo schopnost riskovat.
Prvním katalogovým zápisem byl singl Jacka Peñatea Second, Minute Or Hour z roku 2006. Následovala jména jako Holy Fuck nebo El Guincho, ale skutečný zlom přinesli až s The xx. Debut xx z roku 2009 je jednou z těch desek, u nichž se zpětně zdá neuvěřitelné, jak tiše dokázaly změnit zvuk své doby. Minimum prostředků, prázdný prostor mezi tóny, křehké dialogy Romy Madley Croft a Olivera Sima, produkční stín Jamieho xx. Intimita přepsaná do klubové i popové řeči. Když album v roce 2010 získalo Mercury Prize, Young Turks se z talentované značky uvnitř XL definitivně proměnili v label, který ostatní začali bedlivě sledovat. Na mapě britské hudby se objevil nový model úspěchu: žádná okázalá invaze, ale přesné nasvícení něčeho, co už v sobě mělo vlastní vnitřní svět. V Pawsonově katalogu se potkává zadumaný indie minimalismus The xx, tělesná a vizuálně radikální avantpopová řeč FKA twigs, křehce duševní soul Samphy, barevná klubová melancholie Jamieho xx, maskovaný postdubstep SBTRKT nebo duchovní jazzová velkorysost Kamasiho Washingtona. Young zkrátka hledá autory, kteří kolem sebe vytvářejí vlastní prostor.
Během let se navíc ukázalo, že Pawsonův projekt dávno nepředstavuje pouze vydavatelství. Young se rozrostl o management Young Artists a publishingovou odnož Young Songs. V rozhovoru s Alainem Elkannem Pawson vysvětloval, že samotný label je jen jednou částí jeho práce: vedle vydávání hudby spravuje kariéry vybraných umělců. Současně mluvil o tom, že hudební svět už dávno nestojí jen na prodeji nosičů. Funguje přes streaming, synchronizace do reklamy, filmu a televize, ale také přes obnovený zájem o vinyl, který podle Pawsona v posledních letech dosahuje úrovně, jakou ve svém životě nezažil. Svět labelu Young je tedy současně romantický i pragmatický: věří v autorskou jedinečnost, ale dobře ví, že bez promyšleného zázemí se ani nejoriginálnější vize nemusí k lidem dostat.
Young má ale ve svém příběhu i moment, kdy se musel zastavit a přehodnotit vlastní minulost. V dubnu 2021 se label přejmenoval z Young Turks na Young. Pawson tehdy vysvětloval, že původní název si spojoval s písní Roda Stewarta a britským slangovým označením pro vzpurné mládí, ale nedostatečně vnímal historické souvislosti výrazu Young Turks, spojené s politickým hnutím z počátku dvacátého století a genocidou Arménů. Label při této příležitosti poskytl významný příspěvek londýnskému Armenian Institute.
Kolem hlavního labelu zároveň vznikaly menší satelity. Nejdůležitější z nich nesl původně název Whities. Pod vedením DJ a kurátora Nica Taskera začal jako white label odnož Young Turks, ale postupně se proměnil v samostatný prostor pro klubovou, techno a experimentální elektronickou hudbu. V roce 2020 se Whities přejmenovali na AD 93. Rezident Advisor tehdy připomněl, že změna souvisela se širší debatou po protestech Black Lives Matter a snahou zbavit label náznaků problematických konotací. O rok později Tasker spustil ještě další imprint Lith Dolina, který zahájila limitovaná kompilace Brabuhr Q-ih. Pokud hlavní Young představuje otevřený dům pro výrazné autorské světy, AD 93 a Lith Dolina připomínají jeho temnější sklepení – prostory pro taneční hudbu, která se nebojí rozostřit kontury klubu, galerie a experimentální laboratoře.
