Mejla Hlavsa & Jan Vozáry: Magická noc

Byla to docela sranda sledovat reakce fanoušků, když v roce 1997 vyšlo Mejlovo album, na něž si přizval Jana Vozáryho, který věkem i stylem patřil úplně jinam (a teď nehodláme jakkoli hodnotit Mukův Oceán). Někteří si ťukali na čelo a mluvili o zradě či výprodeji, jiní pochvalně pokyvovali hlavami. Fakt zábavná lekce v toleranci a bezpředsudečnosti, podobně, jako když vyšel debut WWW, anebo Lou Reed přibral jako doprovod Metallicu. Ovšem podíváme-li se na projekt, mající podtitul [In Memories of The Plastic People] Mejlovýma očima, dává nám vše náhle smysl. Zaprvé, vždy se snažil zkoušet něco nového, viz Pašije, až artovou Myš či elektronické Šílenství, náladové Fiction a dekadentně písničkovou Garáž, a bylo mu jedno, co na to publikum. Zadruhé, hutný zvuk a elektronické spodky jistě musely lahodit jeho uchu, byl přece basista a autor chytlavých figur. A možná zatřetí, jiný pohled na zažitý a omletý repertoár také nebyl k zahození. Vozáry přistoupil k dědictví Plastiků s pietou, ovšem neoprašoval je hedvábným hadříkem, naopak – nejdříve vše náležitě ořezal, k Mejlovým linkám pak přidal nové harmonie, hlavně ale vše posunul zvukově (napadá nás teď album DG 307 Artificially Flavored, resp. Uměle ochuceno!). Právem tehdy Mejla přišel s označením „digital underground“, obojího bylo v nahrávkách bohatě. Hoši vybírali ze starších skladeb (1972–1974), jedinou výjimkou je Chvíli přihlížel (1983), což má logiku – pozdější kousky byly daleko propracovanější jak kompozičně, tak aranžérsky. Takže, co nám tehdy nabídli, a co dnes vychází ve zvukově vymazlené podobě? Úvodní Magické noci počal čas (zřejmě pro odlišení od zažitých originálů Mejla lehce pozměňoval názvy) začínají vskutku impozantně a udávají tón celému albu „remaků“, jak je Mejla nazval. Místo Mejlovy basovky slyšíme temnou elektroniku, různě opentlenou syntíky a podobně. Ovšem ráz, ducha písně to nenarušuje. A třeba následující Jó Jó (Jó, to se ti to spí) chutná spíše jako temnější remix PSB či Erasure, ovšem v dobrém. Kratičký vtípek Metro Goldwyn Meyer zde coby MGM napučel na skoro pět minut ukázkové soundtrackové elektroniky, závěrečný remix Magických nocí posouvá Mejlův odkaz do současnosti. Skvěle, skvělé.