Metastavy jsou skupina, jejíž styl je přinejmenším na české i slovenské scéně unikátní. Rap zpěvačky a klávesistky Anny Hokešové (působící také v Čarách života) jepodmalován melancholickou hudbou, kterou dále vytvářejí saxofonistka Ursula Sereghy, baskytarista Marek Pach a bubeník Nodin Péči. Směs rapu, jazzu a soulu je odrazem rozdílného hudebního zázemí jednotlivých členů skupiny. Co mají naopak společného, je například zkušenost s hraním na ulici. Skupina letos vlastním nákladem vydala své první album Až vyrostu. Krátce před koncertem Metastavů jsem se sešel s Annou Hokešovou a Ursulou Sereghy.
Hudba Metastavů je poměrně nezvyklou směsí více stylů. Je to výsledek Aniččiny počáteční vize, nebo jste se napřed sešli a teprve pak postupně vznikal styl skupiny?
Ursula: Sešli jsme se a každý přinesl to, co ho na hudbě baví nejvíc, a z toho vzniklo, co hrajeme. Každý přišel s jiným hudebním backgroundem a to jsme dali dohromady.
Jaký je tedy background jednotlivých členů skupiny?
Ursula: Já jsem celý život poslouchala jazz a potom jsem se i díky Metastavům přesunula na elektronickou hudbu a začala jsem ji i tvořit. Za Nodiho můžu říct, že se taky zajímá o elektronickou hudbu, ale trošku tvrdšího rázu. A Mára je ve skrytu duše metalák, i když to halí do jazzu.
Anna: Já poslouchám asi všechno, nemám vyloženě jeden žánr, na kterém bych se definovala. Prince říkal, že žánry jsou jako různé čtvrtě a ulice, a přesto, že je můžete navštěvovat, tak v jedné prostě bydlíte. To by pro mě mohl být asi neosoul a hiphop. Zároveň mám hodně guilty pleasures.
Například?
Anna: Mám například slabost pro americký muzikály a Vypsanou Fixu.
Ursula: Já mám ráda Red Hot Chilli Peppers a kvůli tomu máme s Aničkou veliký problém.
Jsou v Čechách nějaké kapely, se kterými se cítíte spřízněné?
Ursula: To záleží, určitě ano, ale asi spíš lidsky než vyloženě v hudebním žánru.
Anička: Všichni máme zkušenosti z jiných kapel, tak i kvůli tomu. Navíc si myslím, že Metastavy jsou spíš kolektiv. Hráli jsme koncerty i s Davidem Herzigem nebo s Marcelem Kóňou a oni taky hrajou v jiných kapelách.
A co v zahraničí?
Anna: Náš basák včera řekl, že i když každý z nás poslouchá jiný žánr, tak co nás spojuje, jsou NPR Tiny Desk Sessions. Lidi, kteří tam hrají, vždy přizpůsobí svoji tvorbu tak, aby tam seděla. My všichni to sledujeme. Často tam bývají i rapeři, kteří hrají se živou kapelou, s dobrými muzikanty. Jejich vyjádření má tak úplně jiný ráz. Je to taková líheň té nejlepší hudby v žánru, který nás baví.
Anna: Pro mě jsou velmi důležití zahraniční producenti beatů, protože přece jen texty vychází z freestylů a potřebuju k tomu podklad. Hodně mám ráda například Bluestaeba nebo Toma Mische. Hodně mě taky hudebně ovlivnil například Moodymann.
