Rub the Soul působí jako z alternativního světa. Ne z úplně cizího, ale jiného. Jsou slyšet struny, které občas zní jako preparované piano, jindy jako harfa nebo struny baskytary. Všechny zvuky mají překvapivě výrazný dozvuk. Nezvyklý sound, který potěší srdce každého pravověrného industrialisty, jenž ví, že není nad kovy. Po předkrmu Piano Shorts #1 dodávají údery v Piano Hits #1 nervní hudbě dramatičnost. Horovou náladu mají Piano Drones #1, kde údery vystřídaly táhlé zvuky jako z nějakého sci-fi filmu o staré kosmické lodi ztracené v ohromném prostoru, kde už všechno vrže a skřípe.
I když skladby nesou v názvu slovo piano, moc klavírně neznějí, nejsou tam perlivé tóny, jaké známe z piana – pokud není preparované. Nanejvýš to občas působí, jako by se Emil Viklický hrabal ve střevech křídla. Názvy jsou však správné, nahrávky skutečně vznikly na torzu piana, tvořeném strunami na litinovém rámu. Chybí tam mechanika a klávesy, což Rataje vedlo k hledání možného a notně odlišného způsobu hry, kdy použil kromě prstů a nejrůznějších paliček i elektromagnetický smyčec e-bow. V Piano Robots zase do rámu ťukají na dálku ovládané solenoidy, které převádějí magnetické pole cívek v lineární pohyb jader, které narážejí do konstrukce. Skladba má proto silně rytmický charakter, pasáže s údery kontrastují s klidnějšími a rytmus doplňují táhlé zvuky. Piano Robots jsou díky rytmu lidem, kteří neposlouchají soudobou hudbu, nejpřístupnější. Jak se v nich vrství zvuky, mezi nimiž se objevují brknutí přes více strun nebo různá vrzání, nastává gradace, kterou jinde nenajdeme.
Kontrast ke kompozicím v duchu abstraktního ambientu vytváří závěrečné smutné Piano Harmonics, které jsou tonální, melodicky jednoduché.
Nahrávka má trochu zastřený zvuk, který ji přibližuje dark ambientu. Piano Drones #2 přecházejí v šum, v němž se jednotlivá brnknutí a údery skoro ztrácejí.
Přestože krátké mezihry Piano Shorts album odlehčují a místy příjemně rozzáří, celkově má album pochmurnou atmosféru a působí hodně jako nahrávka filmové hudby, což je také jedna z oblastí, jíž se Rataj věnuje (krimiseriál Sever, Bohéma nebo Jan Palach i několik dokumentů).
Rataj na Rub the Soul rozšířil svůj beztak široký záběr, ve kterém převažuje elektroakustická a akusmatická hudba, což ukazují kompozice na albu Solos From Nothing. Hrál však i s jazzovými Points, které ozvláštňoval živou elektronikou a následně natočil vynikající desku s trumpetistou Oscarem Törökem. Spolupracuje dlouhodobě i s básníkem Jaromírem Typltem, kdy jeho verše doprovází nejrůznějšími zvuky a ruchy. Je však také autorem orchestrálních skladeb Movis, Temporis a Spatialis i opery Nauka o afázii.
Radikální nahrávka se však nezjevila zčista jasna, vznikla díky práci Rataje na projektu Pianofonie pro letošní Pražské jaro, kde hru dvou klavíristů Ivo Kahánka a Michala Nejtka a doprovázeli tři další muzikanti včetně Rataje na části klavírů.