Vyjmenovat vše, čemu se saxofonista, skladatel etc. etc. Michal Wróblewski věnuje, by vydalo na hodně dlouhý perex. Tudíž nebudu plýtvat místem, však se o řadě Michalových aktivit dočtete níže. Jeho rozmáchlé, různorodé a inspirované činnosti „uvnitř a kolem hudby“ ale možná lze vztáhnout k jednomu pojmenovatelnému cíli. Z Wróblewského snah doslova vyzařuje, jak moc mu jde o fungování muzikantské komunity, o udržení svébytné scény. Což není míněno ve smyslu nějakého lokálního patriotismu nebo nedej bože elitářství „spřízněných umělců“. Naopak, vazby oné komunity se neomezují žádnými hranicemi. Tedy krom hranic dobrého, a přitom jaksi netuctového vkusu.
Máš tolik kapel a projektů, až se může zdát, že upřednostňuješ „impromptu spolupráce“. Jenže ona to není pravda, řada toho, co děláš, má dlouhé kořeny a jména zásadních spoluhráčů se nemění. Dáváš přednost stálým sestavám?
Opravdu dávám přednost dlouhodobým projektům. Kapely E Converso i Janoušek-Wróblewski Quartet už existují přes deset let v naprosto nezměněné sestavě. Tahle linka tvorby, dlouhodobá spolupráce a potenciál toho, co může člověk udělat s muzikanty, které dobře zná, mě zajímá asi nejvíc.
Nicméně těch zajímavých příležitostných setkání je také spousta.
V poslední době se opravdu stále častěji ocitám v nahodilých skupinkách a situacích, což je dáno asi tím, že potkávám stále víc a víc zajímavých lidí. Často se to děje i mezinárodně. Na improvizační scéně funguje model, kdy si člověk často nemůže z finančních důvodů dovolit odjet někam na druhou stranu Evropy absolvovat turné se svojí kapelou. V rámci tohoto hudebního světa je mnohem strategičtější a jednodušší odehrát pár vystoupení s tamními muzikanty. Což je skvělé a pro mě jde o ideální způsob, jak objevovat a poznávat nové scény a místa. Ovšem ustálené spolupráce jsou pro mě pořád prioritou.
NESEDĚT DOMA
Kam jsi takhle v poslední době vyrazil?
Hrál jsem například ve Švýcarsku na sympoziu v rámci festivalu Alpentöne s německým basistou Jonasem Gerigkem, se kterým občas spolupracuji.
Ovšem vyloženě objevná cesta pro mě bylo polské turné začátkem letošního roku. Šlo o trio, ve kterém hráli polský kytarista Pawel Doskcz a portugalský saxofonista José Lencastre. S Josém už jsem hrál v Portugalsku přede dvěma lety a letos také budeme mít nějaké koncerty v Lisabonu. Tahle nadnárodní parta vznikla i kvůli tomu, že se plánovalo jet do Polska, a Pawel tamní scénu pochopitelně zná. Díky téhle cestě jsem trochu nahlédl do podhoubí polské experimentální hudby, které jsem zase tak dobře neznal.
Což se ti hodí i jako dramaturgovi, k čemuž se ještě dostaneme. Ale podobných spoluprací jsi měl a máš spoustu. V minulosti třeba s japonskou zpěvačkou a tanečnicí Seshen, kterou si potkal, když jsi studoval na Norwegian Academy Of Music v Oslu. Jste ještě v kontaktu?
Se Seshen šlo vlastně o stálý projekt a zároveň takový odštěpek z mého norského ansámblu, kde ona zpívala. Šlo o magisterský projekt, se kterým jsem hrál i v Česku, na JazzFestBrno, v Letovicích, Pardubicích a v Praze. Se Seshen jsme si byli na škole blízko, tak jsme udělali navíc ke kapele i tohle duo. Teoreticky by mohlo pokračovat dodnes. Jenže já se přestěhoval z Osla zpátky do Prahy, což by tak nevadilo, jenže Seshen momentálně žije v Kalifornii. To už se spolupracuje hůř.
V Norsku jsem měl také docela aktivní trio Kiap, jenže to zase tak trochu zabil covid. Vydalo dvě desky, mělo potenciál k dlouhodobější činnosti a domluvené koncerty, jenže když přišly lockdowny, všechno se rozsypalo. I když se čas od času bavíme, že bychom se zase dali dohromady.
Studentské kontakty bývají důležité, zvláště jsou-li navázány napříč světem…
…jenže paradoxně z mých studentských kontaktů jsou pro mě nejdůležitější ty, které jsem navázal ještě v prvním období mých studií na Ježkárně, kam jsem nastoupil v šestnácti. Jak E Converso, tak Janoušek-Wróblewski Quartet jsou kapely složené právě ze spolužáků z Ježkárny.
Pojďme ale ještě zmínit nadnárodní setkání. Nakousli jsme spolupráci s Jonasem Gerigkem a také italským kytaristou Marcem Fiorinim. Jak vznikla?
Přes nějaké svoje kontakty jsem pomohl v Praze uspořádat takový meeting v rámci platformy SHARE_impro, což byl dvouletý grant, do kterého zainvestovalo pět různých evropských kolektivů z Francie, Itálie a Dánska. Během těch dvou let se podařilo uspořádat několik setkání, která měla sdružovat různé improvizační kolektivy. Já na to konto založil Ma Kolektiv, abychom měli nějakou platformu, na jejímž základě bychom mohli spolupracovat. Jedno ze setkání proběhlo na ostrově Langeland v Dánsku a tam jsem potkal jak Marca, tak Jonase. Zahráli jsme si na nějakých sessions a dohodli se, že by bylo fajn v tom pokračovat. Když mě později Zdeněk Závodný oslovil, že plánuje dělat v pardubickém Divadle 29 rezidence a hodila by se mu mezinárodní spolupráce, napadlo mě pozvat tyhle dva kluky. Natočili jsme při té příležitosti i desku Paragliding (vyšla u Ma Records v dubnu 2024, pozn. aut). Od té doby bohužel tohle trio společně nevystoupilo, hráli jsme jen v duu s Jonasem, protože Marco neměl zrovna čas přijet. Nicméně plánujeme další spolupráci.
Na letošní Free Jazz Festival jsi domluvil koncert tria Lisk-Janje-Wróblewski.
Tohle bude asi patřit do kategorie spíše náhodných setkání. Tracy Lisk jsem potkal v rámci Hybrid Sessions, které v Praze organizujeme spolu s Georgem Cremaschim. Je to Georgova známá z Ameriky, kterou on na Hybrid Sessions pozval do dua tuším s Míšou Turcerovou. A s Borisem Janjem jsme se poznali v rámci jiné podobné akce v Rakousku, na kterou mě nasměroval Radim Hanousek. Tracy s Borisem se nějakým způsobem propojili, vystupují spolu. A když jsme hledali příležitost, jak si zahrát takhle ve třech, pomohl Petr Pylypov pozváním na Free Jazz Festival.
NA DLOUHÝCH TRATÍCH
Proberme tvoje stálé kapely, minulé i současné. Vezmeš to prosím od začátku?
Moje první autorská kapela byla
