Před pár lety, když hrál Mick Harvey na turné s PJ Harvey v Mexiku, oslovila ho tamní zpěvačka a filmařka Amanda Acevedo s nabídkou spolupráce. Takových by bylo, pomyslel si možná Harvey a mávl rukou. Amanda mu ovšem poslala nahrávky, které ho doopravdy zaujaly. „A najednou se z toho vyklubala jedna z nejlepších věcí, na jakých jsem se kdy podílel,“ pochvaloval si producent a vše-instrumentalista album Phantasmagoria In Blue (2023). Proběhlo i turné, ještě před vydáním desky se duo objevilo také v Brně. Tím mohlo vše skončit. Jenže ti dva si opravdu padli do not. Dokonce vymysleli dlouholetý projekt. Chtějí společně skládat poctu hudebníkům, kteří je hluboce zasáhli.
První titul zamýšlené série The Undercovered Sessions věnovali dva noiroví fandové pozapomenutému americkému písničkáři Jacksonovi C. Frankovi, jenž po sobě zanechal jediné album, produkované Paulem Simonem (z roku 1965), a hrstku roztroušených písní. Svým dílem ovšem stihl ovlivnit jak Simona, tak zásadní britské písničkářské osobnosti Nicka Drakea, Berta Jansche i zpěvačku Sandy Denny, kteří všichni převzali jeho nejznámější song Blues Run The Game. Stejně jako mnohem později třeba Mark Lanegan nebo Counting Crows.
Frank trpěl schizofrenií a chronickými depresemi, což, nemyslím to jako blbý vtípek, muselo oslovit i současné temnotáře Micka & Amandu. Písně zpívají tak, jako by je sami napsali a vložili do nich všechnu nastřádanou bezbřehou melancholii a beznaděj. Dva uhrančiví vypravěči spolu v prožívaném smutku i barvách hlasů dokonale souzní. A při vší úctě k četným zdařilým cover-verzím, Harvey a Acevedo „trefili“ Franka nejlépe, přitom nadčasově a po svém.
Na rok 2026 plánuje duo album původního materiálu. A pak se prý pustí do druhého dílu The Undercovered. Teď nevím, zda se bát, nebo těšit. Ale ony jsou ponurost a truchlivost pod Harveyho taktovkou vlastně povznášející a krásné. Jistě, že těšit.