Bratislavské vydavatelství Slnko Records, které se zaměřuje především na kvalitní nekomerční slovenskou scénu, rozšířilo svým 111. titulem svůj záběr přes oceán, a přesto neopustilo domácí pole působnosti. Písničkář Milan André se totiž na Slovensko přestěhovat teprve před několika týdny. Narodil se v Kanadě a vedle slovanských kořenů (jeho matka je Slovenka) má i afroamerické předky. Jeho na první poslech spíše nenápadné písně rozhodně neznějí, jako když se Středoevropan pokouší napodobit zaoceánské vzory. André samozřejmě připomene řadu známějších melancholických anglosaských kolegů (Bon Iver, Devendra Banhart a další dle libosti ctěného posluchače), ale přinejmenším některé z jeho skladeb mají šanci nejen zaujmout, ale uvíznout v povědomí posluchačů. Například melodický motiv ve Follow Me by mu leckterý slavnější autor mohl závidět.
Milan André kromě toho disponuje příjemným hlasem, který se hodí k čistému folku i k méně náročným hrátkám s jazzem a obojí zpěvák na svém albu zkouší. Důležité také je, že nejde o žádného náctiletého mladíka, ale o třicetiletého muže, který už může zúročit své zkušenosti. Hlavním doprovodným nástrojem je akustická kytara, ale Andrého repertoár je natolik univerzální, že by obstál i s klavírem, violoncellem nebo decentním orchestrem. Texty se zdají být velmi osobní – od úvodního „Chci tvou pozornost, podívej se na mě“ až po „Najdeš mě u tvých dveří“ v závěrečné skladbě Throne. Tomu odpovídá i název alba Who Am I? Avšak není třeba proniknout do hloubky textů, abychom cítili, že Milan André je vypravěč, který na sebe i v tiché písni umí strhnout pozornost a má co říct.
Čas ukáže, nakolik mu budou jeho Bratislavané rozumět. Podle prvního alba (s přípiskem „A ano, mluvím slovensky“ v bookletu) se zdá, že by mohl být pro scénu našich sousedů zajímavým zpestřením. Podobným, jakým je například na české scéně Angličan James Harries.
Slnko Records, 2019, 38:08