Nápad natočit v současných úpravách nejstarší české hudební památky, včetně z hodin dějepisu na ZŠ notoricky známých „pojmů“ jako Dřěvo sě listem odievá nebo Kdož sú boží bojovníci, může působit docela potrhle. Zvláště pokud interpret zvolí skutečně anachronickou podobu aranžmá, s akustickou kytarou a všemožnými etnickými perkusemi afrického, asijského i latinskoamerického původu. Ale když si uvědomíme, že leckterý pagan folkový interpret severských ság či zpopularizovaných středověkých motivů dělá vlastně totéž, nejde o nijak nelogický počin. A nechytejte mě za slovo a žánrovou škatulku „pagan folk“. Jistě, že v tomto případě jde o hudební památky již křesťanské, nikoliv „pohanské“ éry. Mám na mysli spíše jistý styl muzikantského uchopení staré hudby.
MILLI JANATKOVÁ: Hluboko
vlastní náklad, 2020, 44:12
Nápad natočit v současn . . .
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu