Miloš Železňák, Anna A. Hlaváčová: Miloš Železňák, Anna a vtáčiky

V diskografii slovenského kytaristy Miloše Železňáka najdeme instrumentální jazzová alba, kolekce zhudebněné poezie i zajímavé úpravy rusínských lidových písní. Kromě toho je Železňák dlouholetým spoluhráčem Zuzany Homolové, členem jejího tria, a jako spoluhráč, aranžér a dramaturg měl zásadní podíl na zvuku jejího zatím posledního alba Medzi dvoma prázdnotami.
V roce 2016 Železňák natočil a krátce nato díky slovenskému Hudebnímu fondu vydal album autorských skladeb (zpola písní, zpola instrumentálek) Čas. Nyní se dostala péčí košické Hevhetie na trh nahrávka o málo starší (2014/15), na níž hraje kytarista zdánlivě opět doprovodnou roli. Ale podobně jako v případě nahrávek Zuzany Homolové, i tentokrát Železňák více než jen doprovází zpěvačku Annu A. Hlaváčovou. Na albu poněkud zvláštně pojmenovaném Miloš Železňák, Anna a vtáčiky je skutečně tím prvním v řadě – dramaturgem a producentem. Několik let po albu Rusnacké (2008) se znovu chopil lidového materiálu, ale zatímco odkaz svých předků (kytarista je po matce Rusín) před lety rozvinul do originálního tvaru s prvky jazzu a alternativy, tentokrát písním ponechává původní formu a náladu a pouze barvou zvoleného nástroje lehce podtrhuje naléhavost sdělení.
Miloš Železňák a zpěvačka Anna A. Hlaváčová na novém albu posluchače zvou do prostředí byzantsko-slovanské duchovní hudby a konkrétně k žánru označovanému jako duchovní verš nebo cantus. Jedná se o písně, které čerpají ze Starého a Nového zákona, ale nepatří do liturgie. Na album Miloš Železňák vybral písně tohoto typu z Ruska, Ukrajiny, Černé Hory a opět i z rusínské oblasti. Hlavním nositelem významu je u těchto písní text – příběh o prvním hříchu Adama v ráji, o potopě, o Lotovi, prchajícím ze Sodomy, o Ježíši Kristu, který předpovídá konec světa, nebo o duši, která putuje do ráje. Železňák se moudře nesnažil tyto staré „balady“ někam stylově posouvat nebo složitě harmonizovat. Aranžmá je nejjednodušší možné – zpravidla ženský hlas a jeden doprovodný nástroj. Ale právě ve volbě nástrojů v kombinaci s touto uměřeností spočívá krása alba. Vedle akustické kytary nebo mandolíny se v jednotlivých písních objevují i další strunné nástroje jako arabská loutna, citera, buzuki nebo čínské nástroje ruan a pipa, v druhé rovině pak střídmé klávesy, perkuse, píšťaly a v neposlední řadě (ale opět nikterak agresivně) i elektrická kytara.
Při vší čistotě a jednoduchosti nabízí album různé způsoby poslechu a porozumění vybraným písním. Lze je vnímat jako jednolitý příběh (dramaturgie alba tomu odpovídá) i jako sbírku písní z různých oblastí (od Rusínska po Altaj), které tak při poslechu můžeme porovnávat. Nádech mystiky ve třech rovinách nabízejí jednak texty samotné, dále práce s tichem a konečně také role ptáčků, kteří se dostali do názvu alba a kteří prý interpretům dělali společnost při natáčení ve františkánském kostele v Bratislavě. Byli skuteční, namalovaní na stěně, nebo šlo jen o hrdiny některých písní?

Hevhetia, 2017, 39:20

 

Přidat komentář