Nestává se v historickém Velkém sále Novoměstské radnice zrovna často, aby se publikum roztančilo v rámci důstojné koncertní série Jazz Meets World. Dělo se tak na moderní fado – nefado, a nikoliv podbízivé, natož povrchně hybné. Rytmu sice zdaleka nepodlehlo kompletní publikum, to by uspořádání „na sezení“ neumožňovalo, ale jeho nápadná část nevydržela a vířila v zadní části slušně zaplněného sálu. Postupně prolákl pohyb i před jeviště. Takové decentně mile temperamentní to vše bylo. Nakažlivě veselá portugalská zpěvačka MirAnda (vlastním jménem Marta Mateus), která měla na svědomí onen vztyk ze židlí díky svému nekašírovanému prožívání muziky, v jeden moment taktéž spontánně proběhla úzkou mezerou mezi sedícími a s chutí si zatančila s diváky vzadu u oken. Kapela přitom udržela pozornost těch sedících.
MirAndino první sólové album se teprve chystalo k (brzkému) vydání, většinu nového repertoáru kromě singlu Conto Contigo publikum ještě neznalo, ale nijak to nevadilo. Jednak novinky fungovaly na první dobrou, aniž by šlo o povrchní kousky. A jednak zpěvačka zpestřovala program písněmi známými z dob, kdy zpívala (před lety i v Praze) s kapelou OqueStrada či portugalskými a brazilskými evergreeny. „Teď vám zahrajeme moje oblíbené klasické fado… no, klasické, to s touhle kapelou nepadá v úvahu, že,“ smála se, neb následovalo notně elektrifikované aranžmá v MirAndině vlastním žánru, kterému tvůrkyně říká „fado-beat“.
Muzikanti ale občas tradiční obsazení fada elegantně markýrovali. Diogo Caetano se španělkou přirozeně bez problému. Simone Carugati z elektrické kytary prostřednictvím efektů vytáhl zvonivou iluzi portugalské kytary. A multiinstrumentalista Santus, jinak rozpřažený mezi syntezátorem, perkusemi a padem s nasamplovanými zvukovými stopami, popadl baskytaru. Převážně ovšem kapela těžila právě ze zvukové všestrannosti a „jinakosti“.
Ačkoliv šlo dle samotné MirAndy o jedno z prvních vystoupení sestavy, nebylo to poznat. A pokud ano, tak v pozitivním smyslu. Tedy v opaku rutinérství a ve „zlidšťujících“ momentech. Třeba když zpěvačka bezelstně stopla písničku se slovy „začněme znova, nastoupila jsem pozdě“, na což muzikanti reagovali „ale jen o trošku“. Což vyznělo tak přirozeně, sebevědomě, vtipně a hravě, jako kdyby šlo o domluvenou legrácku, a ne o drobný kiks.
MirAnda také ráda poklekává před publikum nebo začne zpívat adresně konkrétnímu divákovi, jako by šlo o představení v malé kavárničce. Ale dokáže to tak, že gesta nepůsobí afektovaně, přehrávaně, falešně. Naopak, přirozenost sama.
Komorní představení dopadlo na výbornou. Ale zároveň je tu pro příští roky výborný tip i pro pořadatele tišších akcí v parcích a zahradách. Kde nestojí nic v cestě drobnému tanečku a zároveň se dá i lehce sentimentálně rozjímat pod noční oblohou.