Miroslav Posejpal na sebe v posledních letech upozornil sólovými kontemplativně laděnými alby, kde využíval možností elektrické kytary doplněné řadou efektů, zejména loopery a delayi. Předtím však dlouho hrál na cello, jehož zvuk často a výrazně měnil pomocí efektů. Hrál na ně v Tonton Macoutes, Paraneuru a IQ+1 zaměřených na totální improvizaci od nuly.
Sólové album Mindscapes složené z nahrávek z první dekády ukazuje, že Posejpal je nejen invenční improvizátor, který dokáže citlivě reagovat na spoluhráče, ale také výjimečný skladatel. První půlka alba přináší skladby pro cello. Teskný Night Train To The Sky rozvíjí smutnou melodickou linku, která se rozplývá v prostoru echa, přičemž ji drží opakující se brknutí. Až v nervní gradaci se ostinato vytratí a cello přejde až do stratosférických výšin, aby nastoupilo další ostinato úderů vytvářející pocit jízdy po kolejích. Vznikl pro Premedici Radioateliéru stejně jako melodické Shining Gate a na práci zvukem stojící Forces in Motion. Ani ony však nepostrádají promyšlenou stavbu, osu ovšem tvoří vybrnkávaná rozvíjející se basová melodie, po níž opět přijde divoká gradace a následuje ostinato s tříští efektovaných zvuků.
Druhou polovinu tvoří skladby pro preparovaný klavír, v nichž Posejpal hraje paličkami a kartáči přímo na struny. Přestože má k tradičnímu pojetí hry Posejpal daleko, pokoušel se prozkoumat veškeré možnosti klavíru, skladby mají jasně promyšlenou skladbu a vývoj. Zřetelné je to u Signals from…? plné podivných, dlouze doznívajících zvuků. Není to sled náhodných úderů, ale promyšlená posloupnost, ve které Posejpal pracuje nejen s kontrastem, ale i s návratem krátkých minimotivů.
Strukturovaná je i dramatičtější a gradující Ancient Legend, kde Posejpal vyzkoušel snad všechny možnosti, jak rozeznít nástroj. Přesto kompozice plná kontrastů drží pohromadě.
Byť jsou skladby pro piano okrajovou částí Posejpalovy tvorby, obstojí i ve srovnání s Ratajovými skladbami pro vnitřnosti piana, působí dokonce promyšleněji.