Moonshye: V hudbě se nechci ničím ohraničovat

Mladá zpěvačka Moonshye (své občanské jméno médiím nesděluje) pochází z Frýdecka-Místecka. Hudební kariéru zahájila buskingem v Norsku, poté sbírala zkušenosti v polské Lodži. Své první album Curtain of the Moon nahrála začátkem tohoto roku u labelu Rustical Records. Kromě nápadité hudby čerpající z několika žánrů vyniká album množstvím hostů, mezi něž patří bubeník Daniel Šoltis, kontrabasista Tomáš Liška a polská hudebnice Joanna Szczęsnowicz, která na albu hraje na housle, syntezátor a ukulele. Producent alba Pavel Šmíd přispěl hrou na kytaru, baskytaru, syntezátor, perkuse a nástroj Array mbira.

Jak ses dostala k buskování v Norsku?

Busking byl spíš impulsem, abych našla odvahu za tou hudbou jít. To bylo v době, kdy jsem se stěhovala do Polska. Odjela jsem do Norska s tím, že tam budu natírat domy. Vzala jsem si kytaru pro případ, že by mi vyšlo buskování. Vždycky jsem to chtěla zkusit, ale v Čechách jsem nenašla odvahu. V Norsku jsem strávila jen jedno léto, ale mělo to na mě zásadní vliv. Začala jsem buskovat sama, ale bylo to pro mě hodně těžké. Pak jsem tam na pláži potkala Španělku, která byla tanečnice a také zpívala. Ta byla akční a plná pozitivní energie a setkání s ní pro mě hodně znamenalo. Šly jsme na terasu nějaké restaurace a ona mi řekla, ať něco zahraju. Začala jsem tedy hrát a ona tancovat. Pak jsme jezdily stopem po městečkách a ona mě učila španělsky zpívané písničky, takže jsme začaly dělat „španělské“ koncertní vystoupení.

Umíš tedy španělsky?

Domluvím se. Nějakou dobu jsem strávila v Peru, tak jsem se trochu naučila. V tom Norsku mě to nakoplo. Už nemám potřebu dělat to znovu, ale mám pocit, že je to podobné, jako když chce člověk dělat šéfkuchaře ve špičkovém hotelu, a musí napřed mýt nádobí v nějaké hospodě. To jsem si odbyla tím buskingem. Byla to cenná zkušenost, za vydělané peníze jsem si koupila skvělou kytaru, Furcha, a nemusela jsem tam nakonec natírat ty domy.

Jak se na tvé tvorbě odrazil pobyt v Lodži?

V Lodži jsem byla poprvé před dvanácti lety a už tehdy jsem se do toho města zamilovala. Fascinuje mě a nějakým způsobem reflektuje mou duši. Pokud by mělo být nějaké město symbolem mé duše, tak je to Lodž. Člověk musí být pozorný k tomu, aby v ní uviděl krásno, které není tak samozřejmé jako třeba v Praze. Já jsem z Lodže úplně nadšená. Napsala jsem pro ni i několik písniček, takových milostných vyznání, která nezpívám, ale třeba někdy budu. To město má specifickou atmosféru. Je tam hodně parků a divoká zeleň se proplétá se starými fabrikami. Lodž vznikla na zelené louce, kde se postavily textilní továrny. Zároveň má zajímavou historii – spolu tam žili Poláci, Židé, Rusové a Němci. A také je to filmové město – žila jsem tam v okruhu studentů filmové školy, a možná i kvůli tomu jsem to místo vnímala tak specificky.

Písničky z desky Curtain of The Moon byly napsány z velké části právě v Lodži. Já se tam přestěhovala právě proto, že jsem chtěla žít s umělci, abych sama o sobě uvažovala jako o umělci a hudbu začala dělat naplno. Dá se říct, že většina písniček na desce je mým deníkem, který zachycuje můj pobyt v Lodži. Pro mě to bylo hodně důležité období – takové barvité a hodně inspirativní. Ráda jsem se tam toulala a objevovala krásu, kterou ostatní možná nevidí. Stejný motiv zmiňuji v jednom z textů. Když jsem se tam přestěhovala, tak se mi Poláci strašně divili – do Lodže??? Protože všichni mají Lodž zafixovanou podobně jako my Ostravu. Lodž se ale posledních deset nebo dvanáct let strašně rozvinula a je hodně kulturní.

Kdo je ti blízký na české hudební scéně?

Moc ráda mám Báru Zmekovou. Ona dělá úplně jinou hudbu než já, ale je to velká básnířka. Mně se hodně líbí, že její texty fungují i samostatně jako poezie. Obdivuju básníky. Podle mě je poezie tou nejčistší formou umění, je v ní největší prostota. A mně přijde, že Bára umí psát úžasné texty, úžasně zpívat a ještě k tomu hrát.

Další mojí českou srdcovkou, která bohužel už několik let nehraje, je Prouza z Frýdku-Místku. Láďa z Prouzy mi hraje na desce jeden riff v písničce Garden. On mi nahrál demo té písničky a přidal tam smyčce. Pak jsem byla s tím demem na festivalu Czech Music Crossroads a tam jsem náhodou potkala Martina Pira z Rustical Records a díky tomu vznikla naše spolupráce. Láďa za to tedy tak trochu může.

Mladá zpěvačka Moonshye (své občanské jméno . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář