ATO/PIAS, 2021, 60:39
Když Jim James v roce 2015 rozpouštěl své My Morning Jacket, na rozdíl od minulých pauz netušil, jestli se ještě tato pětice v budoucnu sejde a naváže na bohatou vlastní historii. Tu načala v roce 1999 v Evropě úspěšná debutová deska The Tennessee Fire a v roce 2015 ji završilo úspěšné osmé řadové album Waterfall, které bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii Alternativní hudba. Od alternativní country přes melodicky přístupný, lehce retrem ovoněný indie rock, až k hlučným psychedelickým experimentům po vzoru Neila Younga. To byla minulost kvarteta, na kterou naštěstí navazují Američané letošní eponymní novinkou. Za vše prý může mimořádně úspěšná čtveřice koncertů v roce 2019, která vrátila do té doby po všech čertech rozlítanou kapelu během covidu do studia CA’s 64 Sound v Los Angeles. My Morning Jacket nikdy nebyli zvukoví progresivisté, ale podobně jako kolegové Wilco, Band Of Horses nebo Kings Of Leon čerpali z bohaté studnice historie populární hudby, aby namíchali z rozličných vzorů (včetně reggae, funku nebo blues) své vlastní písničky, jak stvořené pro živou prezentaci. Šest let pauzy se na novince, kterou v podstatě nikdo napjatě neočekával, podepsalo pozitivním způsobem. Hodina, kterou vyplní jedenáct položek, má poměrně barevné vyznění. Kapela v Complex se vrhne do tvrdého rocku, protiváhou je baladická In Color s dominantní steel kytarou, v reggae rytmu je rozhoupaná a gospelem ovoněná Love Love Love, devítiminutové hořké rozjímání The Devil’s In The Details má jazzový podtón, zatímco následující Lucky To Be Alive divoce přechází od laškovného popu k intenzivní druhé polovině, ne nepodobné kytarovým nájezdům Pink Floyd na deskách Dark Side Of The Moon nebo Animals. A protože i textově se pohybujeme od lamentace nad dnešní konzumní dobou (The Devil’s In The Details) až k prosbě o toleranci k sobě navzájem (In Color), máme před sebou v podobě deváté řadovky My Morning Jacket jeden úspěšný návrat na scénu.