Historie pražské kapely Myncryst sahá do roku 2014, kdy se v příležitostné kapele, hrající jenom na oslavě narozenin kamaráda Fuchsa, setkali kytaristka a zpěvačka Zuzana Valešová a baskytarista a zpěvák Tomáš Hajtol. Kapela fungovala v různých složeních dál, až se k ní v roce 2017 připojil bubeník Samuel Bílý, pocházející stejně jako další dva členové ze Slovenska. V trojčlenném složení fungují Myncryst dodnes. Teprve předloni vydala kapela svůj první dvojsingl Dvojica. Dlouhé čekání se vyplatilo. Post-rocková hudba kapely je propracovaná a promyšlenými změnami dynamiky posluchače baví a zároveň udržuje v napětí. Po Dvojici následoval videoklip The second, natočený režisérkou Eliškou Dobnerovou. Stejně jako skladby kapely se i klip vyznačuje nečekanými zvraty a množstvím temných náznaků. První album kapely, které má být uzavřením jejího post-rockového období, vyšlo 23. dubna.
V současné sestavě existuje kapela sedm let. Co se dělo od založení až do vydání prvního singlu?
SB: Zdržel nás covid. Chtěli jsme začít s koncertováním, ale kvůli covidu jsme se půl roku neviděli.
ZV: Brzdilo nás více věcí. Já se nejdřív hodně věnovala škole, takže jsem v jednu chvíli řekla: Nezlobte se, ale teď půl roku nebudu chodit do zkušebny. Pak jsem začala chodit do práce, a to se zas všechny mé myšlenky týkaly jí. Nyní se chci věnovat i dalším věcem, které mě naplňují a baví, tedy hlavně hudbě. Samko se mezitím naučil nahrávat a zřídil studio.
SB: Měl jsem tři mikrofony a zvukovku se šestnácti vstupy. Měl jsem ale velké oči a myslel jsem, že to bude hrozně jednoduché. Vídali jsme se jednou týdně na dvě tři hodiny a neměli vlastní zkušebnu, takže bylo hrozně těžké se ty písničky vůbec naučit. Zároveň došlo k přesunům v kapele, kdy bubeník začal hrát na kytaru, a ze mě se stal bubeník. Byl jsem pod konstantním tlakem: Doposud jsme to hráli takto, ale ty to hraješ jinak, a jak to tedy budeme hrát? Ty písničky nebyly nikdy stabilní. Vždycky jsem se vymluvil, že ještě nevím, jak to tam chci mít. Nějak jsem to zahrál, zaimprovizoval a podle reakcí jsem předstíral, že jsem to tak chtěl, nebo že jsem jen něco vymýšlel. Pak jsme si pořídili zkušebnu a rozhodli se, že chceme víc koncertovat. Jenže jsme nemohli koncertovat, nikdo nás neznal, my se neměli ani čím prezentovat, tak nás nikde nechtěli. OK, takže zkusíme nahrát demo. Během nahrávání jsme ale zjistili, že vlastně už nahráváme singl. Začali jsme to totiž šperkovat, dávat tam víc kytarových vrstev, a najednou to znělo akorát jako špatná nahrávka – jako bychom byli hluší. Byl to singl s vylámanými zuby. Já pak musel nahrát znovu bubny, pak jsme znovu nahrávali basu a pak kytary. Z toho původního dema, které už bylo dva roky staré, nezůstalo nic, jen kytarové intro. Jenže to intro hrozně šumělo. Proto je do celé nahrávky doplněný umělý šum, aby nešlo poznat, kde začíná a končí ta kytara. Nahrávání trvalo dlouho, jednak jsme perfekcionisté, ale také jsme si ty písničky nahrávali úplně sami a hodně se na nich učili. Mnohokrát jsem předtím nahrával dema a měl jsem s tím zkušenost, ale třeba nikdy zpěvy. Sám zpívat neumím a nikdy jsem neměl potřebu zpěvy nahrávat. A hned ve druhé písničce Tomáš zpívá. Sice dvacet sekund, ale zpívá.
TH: Od čtvrté minuty!
SB: Zkoušeli jsme všechny možné
