Při letošním udělování cen Grammy přebírali Cenu za nejlepší historickou nahrávku roku 2005 lidé, o kterých sotva kdo kdy vůbec slyšel – Anna Lomax Wood či John Szwed. V době kdy oceněná nahrávka vznikla, nebyli vlastně ani na světě. V roce 1938 mladý folklorista z Kongresové knihovny ve Washingtonu Alan Lomax v tamním klubu Jungle Inn oslovil věhlasného, ale již za zenit upadajícího pianistu z New Orleansu Ferdinanda, Jelly Roll‘ Mortona s nápadem, že by mohl nahrát nějakou skladbu a pronést k tomu pár slov pro archivy Knihovny. Lomax byl posedlý snahou nahrát a pro budoucnost tak zachovat vše, co se ještě dalo zachránit z bohatých, ale rychle mizejících tradic a pramenů americké folkové a regionální hudby z doby po Občanské válce až do začátku dvacátého století, kdy byli ještě naživu původní interpreti. Stejně jako o pár let později s Woody Guthriem, Leadbellym nebo terénními nahrávkami blues a hollers z jižních států Unie, již tento jeho první projekt vyšel dokonale. Morton nejen že byl ochoten o hudbě, dávných legendách a své vlastní roli ‚vynálezce jazzu a stompů‘ v barvitém prostředí New Orleansu kolem roku 1900 zeširoka mluvit, doprovázet se na piano a zpívat, ale navíc se projevil jako velmi uhrančivý a zábavný vypravěč. Seance se zanedlouho rozrostla na více než osm nahraných hodin Mortonova vyprávění prolnutého hrou na piano a několik dlouhých interview, které Lomax sice nenahrál, ale detailně zdokumentoval poznámkami. Přes svoji minimalistickou zvukovou podobu jsou tyto snímky, které nebyly původně zamýšleny pro komerční vydání, fascinující a historicky velmi cenné. Během let vyšlo sice několik stručných výběrů, ale teprve loňského roku byla celá tato zvuková archiválie vydána jako Jelly Roll Morton: The Complete Library of Congress Recordings by Alan Lomax (Rounder 1888, 8CD). Jde o vydání bez jakýchkoli ,cenzorských‘ zásahů a dokonale digitálně přepsané z původních acetátových desek. Osmé CD je bonusem, který přináší Lomaxova dobová interview s řadou Mortonových současníků. Přiložen je kompletní transkript, Lomaxova kniha Mr. Jelly Roll (1950) a osmdesátistránkový esej z pera Johna Szweda. Je zde spousta fotografií a vlastnoruční Lomaxovy anotace ve formátu PDF. Jelly Roll Morton byl jednou z klíčových osobností při vzniku jazzového žánru. Lomax byl zase vizionářský folklorista. Toto jejich společné dílo – první nahraná orální historie jazzu – je neobyčejným a zcela zásadním kulturním dokumentem, který nabývá dalšího významu v kontextu loňské katastrofy, která New Orleans, kolébku jazzové hudby a její reálie, zřejmě nenahraditelně postihla