Nadnárodní obrození: F. L. Vztek

Každý jsme se s tím někdy setkali – někdo od nahrávací společnosti, distributora, z nakladatelství či galerie vás přesvědčuje, že právě tohle je ta největší bomba, která by neměla ujít vaší (a čtenářské, tedy kupecké) pozornosti, a je proto bezpodmínečně nutné o ní napsat. Léta praxe naučí podobné výlevy pouštět druhým uchem ven. Ovšem v případě Nadnárodního obrození jsem se musel vydavateli v duchu omluvit – album je totiž ještě lepší, než jak s podezřelým nadšením tvrdil. Hned úvodní Fotbal lahváč vztek naznačí, tohle že fakt žádné intošské kvazení nebude – naopak, razantní koláž všemožných zvukových útržků z filmů a kdoví odkud skládá obraz sice možná podprahový, leč značně načuřený. Však také na obalu čteme cosi jako motto: „Vztek byl jeho palivem. Lahváč jeho svátostí. A fotbal jeho modlitbou. Není to rekviem za národ. Je to soundtrack k jeho snu – a jeho probuzení do noční můry.“ Druhý kousek Nikdo neví se po úvodním syntezátorovém ostinatu a kytaře rozvine do nehezkého obrazu nehezké reality, malovaného úsečnými výkřiky „Nikdo nic neví / Do pití nájem / Všechno, co máme / Seženem na krámě…“ N. O. si nedělá problémy s žánrovou čistotou, Gareth Bale, trpká výpověď zacykleného třicátníka, co se cítí a vypadá na sto, je zabalena do elektronického hávu, kořeněného kytarami, píseň Bazény naopak hodně stojí na basové figuře. Minutová Filosofie je opět koláží, tentokráte z F. L.Věka, perlou je Očišťování od DG 307 s dupavým rytmem a lacinou elektronikou, a když za gradujícího syntíku a kytar slyšíme kvílivě podanou Zajíčkovu litanii, je to pietní, a přesto současné, přesně jak si originál zaslouží. „Nadnárodní obrození aneb Upřímná rodinná korporátní atmosféra exportující tradiční české pokrytectví,“ čteme na bandcampu – a je to tak. Vrcholem je Podivuhodný margarin s textem Vlasty Třešňáka, fackující nad elektronikou a dubovou rytmikou všechny národovce, espéďáky a podobná géčka. Pořádně nasrané. A to je dobře.