Kyjovská Narajama prodělává výměnu části sestavy. Dvojalbum 2024 (což se ale z titulky obalu nedozvíte, spíš působí jako fórek odkazující k taktéž nepojmenovanému 2LP jistého kvarteta) pak je jistým vyvrcholením více než třicetileté dosavadní cesty. Ještě tu hrají pro sound zásadní cimbalistka a zpěvačka Bohdana Menšíková a kytarista Roman Kouřil, kteří ohlásili odchod. A s nimi navíc jako hosté členové prvního obsazení Narajamy z let 1991 až 1994, kytarista Petr Walos a zpěvák Michal Mihal. „Měli jsme pocit, že je to naše poslední album, tak jsme si řekli, že je načase oslovit i dva původní členy… A také Briana Tjepkemu, který s kapelou roky spolupracoval jako tvůrce obalů i dvou textů na stále nevydaném prvním albu Narajamy. Tentokrát recituje svou báseň v závěrečné skladbě,“ vysvětlil baskytarista a zásadní autor repertoáru Igor Judas. S tím, že už si to o poslední desce nemyslí, neb tisková zpráva říká „půl kapely v novém složení chystá nové album a také plánuje udržovat odkaz Narajamy při životě“.
I díky hostům vznikla pestrá nahrávka, což formátu 2LP svědčí, rozdílné nálady udrží pozornost i v rozmáchlé stopáži. Začíná se vtipným vyznáním Frank. Muzikantskou poklonou, kdy pro Narajamu typický cimbál nahradí zvuk vibrafonu ve stylu zásadní členky Zappových sestav Ruth Underwood a kytara napodobí „zappovské“ sólo s charakteristickým chrlením shluků tónů. A také textovou, s citacemi názvů Zappových alb i veršů. Mimochodem, kytara ─ skladbu Znovu i leckteré další kompozice prolínají sóla a vyhrávky dosti „frippovské“, ze Lstivých skřítků vykoukne zvuková zechovaná inspirace jistým Gilmourem. Čímž nemá být řečeno, že by tu šlo o plagiát, jen o hru s odkazy. Narajama si zachovává originalitu. Ve druhé, tišší polovině 2LP, se Narajama přehoupne až k folklorním ohlasům písně Ráno či křehké baladičnosti kompozice Řeka. A kam ta řeka poteče příště budí příjemnou zvědavost.