Když jsem psal před lety v knize Punk je mrtvý – a kdo ne? typologii amerického punku a posloužil si pro ilustraci prototypickou čtyřkou Dead Kennedys, Black Flag, Misfits a Minor Threat, trochu mi uniklo, že jedna kapela spojuje všecky tyhle čtyři mezní polohy v jednom: Germs. V září, šestadvacátého, je to právě pětašedesát let, co se narodil jejich frontman Darby Crash. Takže k tomu výročí následující malá splátka dluhu.
Člověk-zvíře
Přišel jsem na svět jako zmatenej panter
Čekal jsem, že mě strčej do klece
Ale nějak to nevyšlo
Nikdy jsem nebyl úplně ochočenej
Zkřížil jsem cesty dobra a zla
A díval se, jak si vybírají svou daň
Viděl jsem ozbrojence pochodovat
A plazit se jako zvěř
Přišel jsem na svět jako zmatenej panter…
Evoluce je příliš pomalá
Než aby zachránila mou duši
Ta bestie je mi ale v patách
A nechce mě pustit
Pokud jsem jenom zvíře
Pak nemůžu udělat nic zlýho
Jenže oni tvrdí, že jsem něco víc
Takže to musím vydržet
I
Crash čili Bouračka je název filmu Davida Cronenberga podle Ballardovy stejnojmenné novely. Ta vyšla prvně ve třiasedmdesátém. Crash, občanským jménem, Jan Paul Beham, ročník 1958, tu knihu nejspíš znal, a pokud ne, zvolil svůj pseudonym dobře prostě intuitivně. Ballardova novela tematizuje slast generovanou skrz násilí, rozkoš spojenou s krutým poškozováním i sebepoškozováním. Stačí zalistovat na netu, a je jasné, že Crash měl v oblibě jedno i druhé. Otázkou je proč. Jednu odpověď dává dokument nizozemské filmařky Penelope Spheerisové The Decline of Western Civilization (1981), který zabírá zblízka losangeleskou punkovou scénu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tohle je daleko brutálnější realita, než jakou nabízela stará Anglie pár let předtím: pod pódiem samá bitka, ostrá rvačka, málem občanská válka – a na pódiu jeden maniakální živel vedle druhého; všude negativní, zoufalá energie, bezmoc na rubu s bolestí. Crash skončil na plakátu k tomu filmu: leží na zádech, oči zavřené, z pusy krev, v křečovitě sevřené ruce mikrofon. Pokácená busta.
