NAŠE PRÁCE JE TAJNÁ: Život a dílo Darbyho Crashe 

Když jsem psal před lety v knize Punk je mrtvý – a kdo ne? typologii amerického punku a posloužil si pro ilustraci prototypickou čtyřkou Dead Kennedys, Black Flag, Misfits a Minor Threat, trochu mi uniklo, že jedna kapela spojuje všecky tyhle čtyři mezní polohy v jednom: Germs. V září, šestadvacátého, je to právě pětašedesát let, co se narodil jejich frontman Darby Crash. Takže k tomu výročí následující malá splátka dluhu.

Člověk-zvíře

Přišel jsem na svět jako zmatenej panter

Čekal jsem, že mě strčej do klece

Ale nějak to nevyšlo

Nikdy jsem nebyl úplně ochočenej

Zkřížil jsem cesty dobra a zla

A díval se, jak si vybírají svou daň

Viděl jsem ozbrojence pochodovat

A plazit se jako zvěř

Přišel jsem na svět jako zmatenej panter…

Evoluce je příliš pomalá

Než aby zachránila mou duši

Ta bestie je mi ale v patách

A nechce mě pustit

Pokud jsem jenom zvíře

Pak nemůžu udělat nic zlýho

Jenže oni tvrdí, že jsem něco víc

Takže to musím vydržet

I

Crash čili Bouračka je název filmu Davida Cronenberga podle Ballardovy stejnojmenné novely. Ta vyšla prvně ve třiasedmdesátém. Crash, občanským jménem, Jan Paul Beham, ročník 1958, tu knihu nejspíš znal, a pokud ne, zvolil svůj pseudonym dobře prostě intuitivně. Ballardova novela tematizuje slast generovanou skrz násilí, rozkoš spojenou s krutým poškozováním i sebepoškozováním. Stačí zalistovat na netu, a je jasné, že Crash měl v oblibě jedno i druhé. Otázkou je proč. Jednu odpověď dává dokument nizozemské filmařky Penelope Spheerisové The Decline of Western Civilization (1981), který zabírá zblízka losangeleskou punkovou scénu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tohle je daleko brutálnější realita, než jakou nabízela stará Anglie pár let předtím: pod pódiem samá bitka, ostrá rvačka, málem občanská válka – a na pódiu jeden maniakální živel vedle druhého; všude negativní, zoufalá energie, bezmoc na rubu s bolestí. Crash skončil na plakátu k tomu filmu: leží na zádech, oči zavřené, z pusy krev, v křečovitě sevřené ruce mikrofon. Pokácená busta.

 

Když jsem psal před lety v knize Punk je . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář