Nauzea Orchestra: Prosvištět masnu na bicyklu

Album Láska znamená v historii kapely Nauzea Orchestra poměrně zásadní přelom. Poprvé tu absentuje v textech dosud výrazně zastoupená němčina a angličtina a také se znovu podstatně proměnila sestava, do které přibyly smyčce. Ostrý kontrast růžového obalu a naturalisticky vyvedeného srdečního svalu pokračuje syrovým otevírákem Maso. „Kulisy dětství. V těch se tu pohybujeme hodně. Což znamená například i to, že když nám klepe na dveře krize středního věku, je čas upustit páru a ,udělat všechno, co  jsi ještě nestih‘,“ napsal výstižně o  albu Martin Kyšperský.


Láska, předtím DobroŠtěstí. To je koncept?
Ondřej: Celý ten všeobjímající názvový triptych vznikl vlastně dost nevinně. Dobro, jak se jmenuje první z těch desek, je původně hudební nástroj, který jsme na desce hojně používali. Na dobro, jakožto např. lidské dobro, jsme začali myslet až v druhém plánu. Štěstí se proto tak nějak samo nabídlo. A i té gradaci Láskou jsme se chtěli vyhnout, ale zase se to nějak stalo, nemůžeme si pomoct. Jsme toho zřejmě plní. Láskou už to snad ale končí, napadá tě snad ještě nějaký příšernější, infantilnější název?

Infantilnější určitě, zprofanovanější asi ne… Proč by ale měl být? Ivo: Jak říká Ondřej, ono to nějak vyplynulo, ta deska se tak trochu pojmenovala sama. Až když jsme vinyl přivezli z Loděnic, napadlo mě vygooglovat, kolik desek je pojmenováno Láska. Vlastně bych čekal, že jich bude víc. Mimochodem, při tom googlování jsem znovu objevil recenzi na naši minulou desku Štěstí. Pro A2 ji napsal Tomáš Procházka z kapely B4 a předpověděl v ní, že se další album bude jmenovat Láska.

Zní to každopádně dost ironicky. Libujete si v cynismu?
Ondřej: Myslím, že ironie je trochu silné slovo, asi ji dost evokují ty patetické nádechy v textech, možná i výraz jejich přednesu. Jsou to nástroje, abych se sám ze sebe neposral. Doufám ale, že to držíme pod hranou nějakého levného hudebního humoru. Stejně jako s tím cynismem, nedá se říct, že bych se v něm rochnil, určitá dávka je ale účinná obrana, jak nepropadnout panice a netopit se v slzách. Je to všechno jenom takové koření na odlehčení, jinak to myslíme smrtelně vážně. Vážně.

Souvisí s tím i to, že jde poprvé o album, kde zpíváte jen česky?
Ivo: První dvě naše desky vycházely z německého electroclashe, byl to takový „berlínský“ kabaret z Ústí. Tak trochu sranda na první dobrou. I když na pódiu s přísným pohledem a pózou. Na Lásce je s vtipem a vážností pracováno jinak. Je zde celá řada popkulturních odkazů.

A nebojíte se, že to pak bude pro posluchače nesrozumitelné? Podobným způsobem pracuje mnoho kapel, ale pak se setkávám s tím, že jsou roztrpčené, že to, co podle nich byla jasná alegorie, všichni pochopili úplně jinak…
Ondřej: Nebojíme. My vlastně ani nechceme jít rovně a být popisní. Spíš se snažíme nabídnout víc cest, kudy se může posluchač vydat. Buď se ztotožní a sem tam uroní nějakou tu slzu nad svým životem, nebo se projde po chodnících v korunách rozkvetlých stromů a s úsměvem pozoruje, co se to tam dole děje, či tu zatuchlou masnu prosviští na bicyklu, aby na konci párátkem s diamantem šťoural ze zubů mouchy. Na co má kdo zrovna náladu. Samozřejmě z toho může být někdo nervózní a s odporem nás vypne už při servírování prvního Masa, s tím se počítá.

Album Láska znamená v historii kapely Nauzea Orchestra pom . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář