Názvy našich písní jsou jako básně

Slovinská skupina Širom vystoupila v Česku už vícekrát. Hrála například v Brně na festivalu Faun nebo na Colours of Ostrava. Do Prahy přijede 20. září – hrát bude v Atriu na Žižkově. Trio zaujme nejen obrovským množstvím obvyklých i originálních hudebních nástrojů, ale také neotřelými názvy písní a desek. Ostatně její nejnovější album se jmenuje The Liquified Throne of Simplicity, Zkapalněný trůn jednoduchosti. S kapelou jsme hovořili o hudebních zkušenostech, externích i interních vlivech na tvorbu i o významu alba jako konceptu. Na naše otázky odpovídají všichni tři členové skupiny: Ana Kravanja, Iztok Koren a Samo Kutin. 

Hudba, kterou hrajete, je barevná a nadžánrová. Jak ji podle vás ovlivňuje fakt, že působíte zrovna ve Slovinsku? 

Samo: Slovinsko hraničí s velmi rozdílnými zeměmi. Na jedné straně máme blízko k Balkánu, a někteří lidé i nás za součást Balkánu považují. Vlastně můžeme říct, že tvoříme severní okraj Balkánu. A vedle toho sousedíme s Maďarskem, Rakouskem a Itálií, tedy s neslovanskými státy. Možná si to ani neuvědomujeme, ale kolem nás jsou velmi rozdílné kultury, a všechny nás nějak ovlivňují. Je samozřejmě těžké říct, jak se to dotýká přímo naší kapely. Pochopitelně všichni známe hudbu sousedních zemí, kapely „od sousedů“ k nám jezdí hrát. Jenže posloucháme takové množství hudby z celého světa, že se dá jen těžko vymezit vliv oblasti, ve které naše země leží. Vlivů, které na nás působí, je velké množství. Mimochodem Slovinsko je sice malá země, ale existuje u nás nejen spousta dialektů, ale také velká kulturní různorodost. Vlastně každá část Slovinska je úplně jiná, a to i díky našim různorodým sousedům.

Iztok: Je to mladá země, což se odráží na našem národním charakteru. Byli jsme součástí Jugoslávie, předtím Rakouska-Uherska, a to vše mělo na náš národ vliv. Slovinsko je nezávislé teprve třicet let a já si myslím, že náš národní charakter není ještě úplně vyvinutý. Ale jak už vysvětloval před chvílí Samo, máme různorodou kulturu, dialekty, krajinu… Myslím, že toto vše se v naší hudbě odráží. 

Předpokládám ale, že se ve vaší tvorbě odráží i hudební minulost každého z vás. Co máte za sebou? 

Ana: Jako malá jsem se věnovala vážné hudbě, potom jsem hrála v několika punkových a jiných kapelách a postupně jsem se dostávala k improvizované hudbě. Improvizovala jsem s různými hudebníky a tanečníky. Když jsme založili Širom, hned na začátku byla myšlenka, že budeme používat podomácku vyrobené nástroje a že důležitou roli v naší hudbě bude mít právě improvizace. Začali jsme se tomu tedy věnovat a každý přinesl něco ze svého hudebního světa. Pak jsme to společně dali dohromady. 

Iztok: Já jsem předtím, než vznikl Širom, působil v jedné post-rockové kapele a také v jedné skupině, která hrála hardcore, industrial a noise. Pocházím z rovinaté oblasti východního Slovinska, které bylo dlouho pod maďarskou nadvládou. Hudba tohoto kraje má melancholickou náladu, což bylo patrné i na mých předchozích kapelách. Toto jsem tedy přinesl do naší kapely. 

Samo: Já jsem hrál nejprve v punkové kapele, ale potom jsem byl členem jedné experimentální skupiny a také několika souborů, které se zaměřovaly na lidovou hudbu ze Slovinska nebo z Balkánu. Ovšem hráli jsme ji po svém. Potom jsem se ponořil do experimentování se zvukem a věnoval jsem se extrémně experimentální hudbě, což vlastně dělám dodnes. Spolupracoval jsem s mnoha různými lidmi z celého světa, také jsem vyráběl nástroje a všechny tyto zkušenosti jsem pochopitelně přinesl i do naší kapely. 

 

Slovinská skupina Širom vystoupila v Česku už vícekrát . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář