Nedělní lidé

Masový zájem o alternativní hudbu z počátku devadesátých let je už dávno pryč,  a pokud se zamyslíte nad tím, kolik nových formací, které se plus minus dají  do této neohraničené škatulky zařadit, 8_nedelni_lide_1 se objevilo v posledních letech, skoro  vám na spočtení budou stačit prsty na  rukou. Nástupců zavedených jmen typu  Už jsme doma, Psí vojáci či MCH Band  se zkrátka neobjevují zrovna řady, hrát  alternativní rock dnes není ,in‘, o případné popularitě či snad dokonce finančním  efektu ani nemluvě. Není divu, že když  už se nějaké výraznější jméno vynoří,  brzo se o něm ví. Pražsko-brněnskomaďarská pětice Nedělní lidé sice svůj  první koncert odehrála v prosinci 2004,  ale už za poměrně krátkou dobu se stala oblíbenou akvizicí akcí s nekomerční  hudbou a nejrůznějších undergroundových setkání. Právě ono rozkročení mezi běžnými rockovými pódii a scénami  stále více se do sebe uzavírajícího českého podzemí je pro ně nejen charakteristické, ale především jim umožňuje  nezůstat v uzavřeném ghettu a dostat  se i k běžným posluchačům.
Původně vznikli jako kvarteto, ve kterém kytaristy J. K. Faltuse a Magyara  podporovala rytmika Kočka (baskytara)  a Štěp (bicí). V této sestavě se také objevila první nahrávka – eponymní čtyřicetiminutové album, vydané vlastním  nákladem už po pár měsících existence. Jednou skladbou a videem byli zároveň zastoupeni i na sampleru Czech  Underground vol. 3. V únoru 2006 ovšem  Kočku vystřídal Mazsola (zároveň basující i v Gregor Samsa) a řady rozšířil i Dědek Shkaryn, který zvuk kapely obohatil o ne zrovna častý pozoun. V aktuální  pětičlenné sestavě pak letos, už regulérně ve studiu 3 bees natočili, a v dubnu vydali druhé album Hnětetěto, a to  u malého brněnského undergroundového labelu Ears & Wind. K desce pak  proběhlo regulérní turné, kde vedle celé  řady českých a moravských měst fi gurovaly i dva koncerty v Německu a dva  v Maďarsku.
8_nedelni_lide_2V hudbě Nedělních lidí se spojuje celá řada vlivů, vedle ostřejšího, nervního  alternativního rocku i nepřeslechnutelný český underground, občas trocha  psychedelie let šedesátých, poetické texty, ale zároveň v balení přijatelném i pro běžného posluchače.  Pro něj je tu celá řada melodických  motivů a rytmy, vhodné i pro křepčení. Jak ovšem o nich řekl DJ Radia 1 Petr Vrba: „Trocha podzemí,  šílený panáček s hůlkou, utržený  kolotoč a neveselá veselice.“ A právě toto spojení přístupnosti a zároveň  patrné hledání vlastní cesty nezávisle  na zahraničních módních vlivech z nich  dělá vcelku výjimečnou a autentickou  záležitost. Připočteme-li k tomu skutečnost, že všichni členové jsou zdatnými obsluhovateli svých nástrojů, což  ovšem nezneužívají k laciným exhibicím, a že skupina nemá onu dnes stále  povrchnější potřebu jen a pouze posluchače bavit, ale chuť i něco sdělit, není divu, že se jejich název skloňuje stále  častěji. Vedle pravidelného koncertování po klubech se proto ukazují i na festivalech, jsou pravidelnými účastníky undergroundového festivalu Krákor, loni se  blýskli na Babím létě v Bohnicích, znají  je diváci festiválku Habrovka, v prosinci 2006 se dobře uvedli i na vyhledávací přehlídce malá Alternativa.
Vlastně mě napadá paralela s názvem jejich vydavatelství – tahle kapela opravdu může vyvětrat zatuchlý smrádek ve vašich uších a nahradit  tam některá už notně zaprášená jména.  Ovšem i když si jenom dáte nějaký ten  nápoj a budete je pozorovat z povzdálí,  můžete přijít na to, že tahle ,kulisa‘ má  něco do sebe.
Foto Archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *