aneb neobvyklá, neočekávaná hudba daleko od komerce, zato s příměsí nekonečné patafyzičnosti.
Někdo by si mohl myslet, že Denis Tagu, vůdčí duch francouzské hudební edice In Poly Sons, značně nadsazuje , když uvádí svůj program slovy jako neobvyklý, neočekávaný, vzdálený komerčním zájmům atd. Nadsazeně to ovšem zní, jenomže… Jenomže on má pravdu. Dovedl kolem svého sídla v Rennes shromáždit pěknou řádku 
hračičkářů, kteří oplývají proslulým francouzským šarmem, humorem, někdy až dětinskými špílci, ale také napůl vážnou nostalgií. Jsou různí, občas i protikladní, nicméně toto žertéřství je do značné míry spojuje. Tagu a jeho In Poly Sons totiž nehledá komplikovanost, objevitelskou závažnost, spíše využívá prostředků, které jsou vemlouvavé a které občas nemají daleko k primitivnosti – ovšem k primitivnosti, jejímž podkladem je talent a skutečné tvůrčí snažení, nikoli laciná podbízivost. A že sám Tagu tento smysl pro hravost sdílí, můžeme dokumentovat záhlavím jeho novoročního dopisu z roku 2005: „Happy New Ear!!!“
Hračičkářem číslo jedna je tu Pierre Bastien. Ačkoliv sám hraje na několik nástrojů, vytvořil si takzvané mecanium, které mu supluje živý doprovod. Je založeno na dětské stavebnici meccano a je elektrifikované, mechanizované, naprogramované. Ostatně jsme měli příležitost tento důmyslný instrument vidět i při jednom z festivalů Alternativa. K nahrávání desky Eggs Air Sister Steel si přizval Francoise a ChristophaPetchanatzovy, známější pod jménem souboru Klimperei.
Ti mají za sebou už pěknou řádku desek – k profilu edice patří však nejpřípadněji jejich album Alice au Pays des Merveilles (ano, jde o vylehčené ztvárnění Alenky v zemi divů od Lewise Carrolla). Petchanatzovi poskládali svoji verzi Alenky z koláže jedenačtyřiceti skladbiček a Bastien jim přitom na oplátku asistoval. Jejich dílko je protkáno i několika písničkami v ryze dětském duchu (je třeba připomenout, že hudební tvorba pro děti je pro Klimperei samozřejmostí).
Mami Chan a Norman Bambi, to jsou zase hračičkáři u počítačů, klávesových nástrojů a vlastně u čehokoli, co se jim namane. Toto duo, které samozřejmě také pěje, vystupuje jako Juicy Panic, nemá daleko k popu, ale udržuje si onen odstup od komerce, který umělecký vedoucí labelu hlásá. Dokladem může být album Otarie. A když v jeho bookletu najdeme titulek skladby I’m an Elephant, tedy Jsem slon, můžeme si být jisti, že toho slona z disku skutečně zaslechneme. Rozpustilý je i DVD-ROM Juicy Panic, kde se pohybujeme mezi kýčovitým karaoke přes lekci japonštiny a kvíz po animace a hry.
Trio Toupidek Limonade vydalo už v roce 1985 svoji první kazetu. Nahráli ji basista, kytarista a klávesista Jean Caël, perkusista Kwettap Ieuw a klávesista i akordeonista Denis Tagu (jistě: shoda jmen není náhodná). Ti si pro album Il y a des bulles dans la banquise, ve kterém najdeme i 
náboženský song Je vous solue les copains, přizvali jako hosty kytaristu Kaaliho a trumpetistu Etienna Himalayu. Charakteristické pro tuto trojici bývá, že se inspiruje různými předlohami jako třeba maďarským tradicionálem nebo písničkou o Lily Marlen, ale že si je přetaví po svém.
Obsazení skupin, které značka In Poly Sons zastřešila, se v některých případech překrývá. Tak je tomu i u souboru Look de Bouk, kde vedle Etienne Himalayi najdeme i Denise Tagua a Kwettapa Ieuwa. Chris Cutler označil projev Look de Bouk jako jednoduchý, ale zásadní, nesložitý, ale plný nápadů, skromný, ale výtečný. Tento poněkud šalamounský soud určitě přijmeme i u alba Le Monde entier moins le monde entier sans vous.
Naopak někdy folkově rozverně, jindy poněkud šamanisticky zaznívají songy dua Oedipus, pod kterýmžto názvem se na eponymním CD skrývají britský kytarista, akordeonista a perkusista Johnny Kash (nikoli Cash!) alias John Pierce a norská zpěvačka Anne-Marie Rygh. Africké perkuse se mísí s akordeonem a vytvářejí melanž, ve které zaslechneme všechno možné, od polky přes tango až po country and western. Ústřední dvojici doplňují hráči z Morphic Resonance a Two Little Hours a najdeme ji i na kompilaci No More… No Mouroir (k čemuž je nutno podotknout, že kompilace tvoří adekvátní součást programu tohoto labelu).
Jean-Francois Pauvros je přesně typ francouzského šansoniéra, jak si ho odedávna představujeme. Má znělý a vemlouvavý hlas, sám se doprovází, dovede vykouzlit přitažlivouatmosféru, která může snadno vyvolat tlukot ženského srdéčka. Na albu La Belle Décisive najdeme vedle zpěvákových textů i Le Pont Mirabeau Guillauma Apollinaira. Sám Pauvros sdělil, že může spolupracovat pouze se spřízněnými muzikanty, které ovládá tvůrčí dychtivost a horečnatost. Mezi ty patří především Anne Dreyfus, s níž improvizoval na CD Corps et Cordes, ale také Meredith Monk, Elliott Sharp, Arto Lindsay, Jonathan Kane či Rhys Chatham.
Cédric Vuille, rodák ze švýcarského Neuchatelu, byl v minulých letech spjat s takovými legendárními kapelami, jako byli/jsou Débile Menthol nebo L’Ensemble Rayé, ale hostoval i na kompaktech Look de Bouk a Nimal. Své sólové 
album pro In Poly Sons nahrál v letech 2000 až 2003 a nazval je příznačně Des pas rayes. Hraje tu na dvanáct nástrojů a navíc zpívá a nadto se mu daří vytvořit tak vtíravé skladby, jako je třeba Sur le Tipi.
Nemohu opomenout (poněkud se z koncepce značky přece jenom vymykající, ale vynikající) album kultovního kvarteta Work, nazvané Rubber Cage. Při jeho produkci participovaly s In Poly Sons label AYAA a Woof Records. Právě v tomto obsazení (s Billem Gilonisem, Mickem Hobbsem, Timem Hodgkinsonem a Rickem Wilsonem) jsme Work měli příležitost sledovat v roce 1994 v žižkovském klubu Alterna Komotovka.
Charismatickou postavou In Poly Sons je bubeník Guigou Chenevier, člen někdejších Etron Fou Leloublan, kterého jsme v Praze na Deltě mohli zažít se skupinou Volapük. Jeho alba Le Diapason du Pere Ubu nebo Guigou Cheneviwer & Les Figures patří k tomu nejlepšímu, co na Taguově značce najdeme. Ještě zajímavější však je Le batteur est le meilleur ami du musicien, kde tento vynikající perkusista ukazuje, jak dokáže vyprovokovat spolupráci s tak různými hudebníky a vokalisty, jako je Rick Brown, Jean Derome, Nick Didkovsky, Lars Hollmer, Han Buhrs, Haco a další.
Tak se Chenevier dobubnoval (i sólově) k závěru této drobné reportáže o nevšední hudbě In Poly Sons. Zbývají ještě zmíněné kompilace, ty však variují v nejrůznějších obměnách a doplňcích hudebníky, kteří před námi právě defilovali.
Foto archiv In Poly Sons
Diskografie:
Pierre Bastien: Eggs Air Sister Steel (1994)
Juicy Panic: Otarie (2003)
Klimperei: Alice au pays des merveilles (2000)
Look de Bouk: Le Monde entier moins le monde entier sans vous (2003)
Oedipus (2003)
Jean-Francois Pauvros: La Belle Décisive (1996)
Toupidek Limonade: Il y a des bulles dans la banquise (1998)
Toupidek Limonade: Il y a des nuits et des nuits… (2000)
Cédric Vuille: Des pas Rayes (2003)
Hardis Bruts (compilation) (1991)
MW (compilation) (2001)
No more… (compilation) (2001)
Pechno Hits / Hickno Hits (compilation) (2003)