Neil Young jako věčný hudební sukničkář mění kapely stejně jako témata z tvůrčí nutnosti. Album Talkin to the Trees je jeho 49. studiová deska a první vydaná s novou skupinou Chrome Hearts. Není důležité, jestli Young aktuálně hraje folk nebo rock, je tu obojí, a obojí stejně důvěryhodné.
Young svou volbu hudebního doprovodu podřizuje estetickým cílům. Pokud potřeboval syrovou, garážovou destrukci a hluk, měl Crazy Horse. Když hledal jamovací energii na podporu environmentálních témat, sáhl po Promise of the Real. Chrome Hearts představují návrat k strukturovanějšímu folkrockovému přístupu. Youngovi zjevně v roce 2025 jde hodně o to, aby jeho slova nezapadla do hlukové clony, což potvrzuje i skromná stopáž desky. Album tak balancuje víc než kdy jindy na hraně zuřivého vzteku a vnitřní křehké něhy. V baladách jako Family Life nebo Bottle of Love nachází Young útočiště před světem v základních osobních hodnotách.
Druhou tváří Neila Younga je politická naléhavost. Je jedním z posledních žijících bardů, pro které je tvorba něčím víc než „skládáním hezkých písniček“. Skladby big change a Lets Roll Again jsou součástí explicitní antitrumpovské linie. Young povyšuje kritiku administrativy na morální manifest, ve kterém se nebojí otevřeně mluvit o „fašistických pravidlech“ a potřebě „vyčistit Bílý dům“. Slogan „Make America Great Again“ obrací se sarkastickým „No more great again“.
Talkin to the Trees je krátké, úderné a v dnešní době absolutně nezbytné dílo. Young se ani tentokrát nestal laskavým, stárnoucím zpěvákem, který by se odvrátil od aktuálního dění. K rodině a přírodě, tedy titulním stromům, se obrací jen proto, aby získal sílu postavit se lidské hlouposti s novou energií. V tomhle kontextu je úplně jedno, že písničku First Fire of Winter už od něj známe s jiným textem jako Helpless a Silver Eagle de facto hudebně složil Woody Guthrie jako This Land is Your Land. Tyhle detaily Youngovo svědomí Ameriky, mluvící jasně a bez metafor, neoslabují.