Nejlepší je, napsat krátkou píseň

KUBATKO, vlastním jménem Jakub Holovský, obdržel v roce 2011 žánrového Anděla (kategorie Elektronická hudba) za album Vzduchoplavec. Od té doby vydal kompilaci Pattypan Planet a novinku Krasohled. Ta nám posloužila za hlavní záminku k následujícímu povídání, které vznikalo na dálku na trase Brno – Nový Zéland.
kubatko
Jakube, na svém webu uvádíte, že vaše novinka Krasohled je „výsledkem vašeho hudebního vkusu a vývoje od minulého alba Vzduchoplavec“. Dokázal byste tento vývoj nebo posun nějak charakterizovat?
Posun nastal hlavně v tom, že jsem se přiblížil tradičním písničkovým postupům. Ne zcela, ale velice blízko. Došel jsem k tomu, že jako nejlepší mi přijde napsat krátkou píseň a v ní nahuštěné zajímavé momenty, a to vše doplněné o vokály, pokud se tam hodí. Dá se říct, že mé první album Should I Run bylo taneční, Vzduchoplavec byl někde na půli cesty a Krasohled je album písničkové.
Proč jste zvolil právě název Krasohled?
To slovo se mi moc líbí. A kromě toho můžu ocitovat, co jsem napsal na svých stránkách: „Název Krasohled pro mě znamená barvy, které reprezentují hosté na albu, ale zároveň také určitou soudržnost ve tvarech, kterou tvoří moje hudba.“
Zpěváci a zpěvačky, které jste si na album přizval, se ve svých domovských projektech věnují různým žánrům. Můžeme si je probrat jednoho po druhém a u každého si říct, proč jste zrovna jej nebo ji do projektu přizval?
Hosty na album jsem vybíral jednoduše. Buď se mi jejich hudba líbila, ale neznali jsme se, nebo se mi jejich hudba líbila a znali jsme se. Například s Markétou Foukalovou jsem se neznal, ale Lanugo je momentálně můj nejoblíbenější český projekt, a tak mi to nedalo a kontaktoval jsem ji. Text pro naši písničku napsal Tomáš Belko, s nímž mě seznámila právě Markéta. Se Zeurítií jsem se znal už z období Vzduchoplavce a byl jsem moc rád, že se mnou nahrála i novou písničku. Ondřejové Kopička a Pečenka byly dva tipy od mého kamaráda Tomáše Klementa a já jsem za ně moc rád. Oba mají skvělé nápady, unikátní hlasy a parádně se mi s nimi spolupracovalo. Japonci Primula a Aki Tomita alias Rurarakiss jsou mí internetoví přátelé, se kterými jsem něco zkoušel už před Krasohledem, ale nic se až doteď nedokončilo. Se Šamponem jsem byl od Vzduchoplavce ve stálém kontaktu a chtěl jsem s ním ještě něco natočit. Už nejsme nic, ve které účinkuje, je jedna z mých neoblíbenějších skladeb na albu.
kubatko2Album jste vydal v první řadě digitálně a na svém webu www.kubatko. info pro to uvádíte několik důvodů. Který z nich je nejdůležitější pro vás jako autora a který pro vás jako posluchače?
Pro posluchače je určitě důležitá dostupnost alba a také cena (a snad i to, že peníze jdou přímo autorovi). Pro mě jsou to náklady na vydání alba a zároveň návratnost.
Přes tyto nesporné výhody stále řada muzikantů preferuje fyzické nosiče, protože mohou „něco držet v ruce“, „vypadá to krásně“ apod. Vy nemáte pocit, že se přechodem do čistě virtuálního světa něco důležitého ztrácí?
Dříve jsem ten pocit měl, ale dnes jej už nemám. Upřímně jsem se na booklety CD podíval vždy jen po koupi alba a pak už ne. Přijde mi, že „krásné“ věci se dají udělat i digitální cestou.
Teď odhlédněme od toho, jestli album vyjde na fyzickém nosiči, nebo digitálně. Je pro vás u alba důležitý nějaký koncept, jednotící prvek? Nebo desku berete jen jako sbírku na sobě nezávislých skladeb?
Záleží hodně na tom, jak to autor sám chce a jak to prezentuje. Ať už je to sbírka skladeb nebo album s konkrétním konceptem, pokud se to dobře poslouchá a baví mě to, tak je mi to v zásadě jedno. Pro mě osobně a pro má alba je většinou konceptem nějaký časový úsek nebo prvek, který skladby sjednocuje.
Mezi alby Vzduchoplavec a Krasohled jste vydal kompilaci Pattypan Planet. Co obsahovala?
Pattypan Planet je právě tou sbírkou skladeb z různých časových období. Jsou to nahrávky, které měly být vydány na různých labelech, ale nakonec k tomu z nějakých důvodů nedošlo.
Poté, co byly letos uděleny žánrové ceny Anděl, jste na Facebooku napsal: „Ceny Anděl letos minuly můj projekt velkým obloukem, snad tedy na Krasohled ještě časem dopadne nějaké světlo médií.“ Byl pro vás vůbec zisk Anděla za Vzduchoplavce důležitý?
Převratně důležitý ne, ale byla to velice příjemná událost. Zároveň to album zviditelnilo, dostalo se na místa a do rádií, kde předtím moje hudba nezněla.
Líbí se vám projekty, které byly ve „vaší“ kategorii nominovány na Anděla v letošním roce? A co vůbec z české scény rád posloucháte?
Českou scénu sleduji, poslední dva roky vcelku pečlivě. Vzniká a působí tu plno skvělých kapel a hudebníků, kteří mě moc baví. Dá se říct, že v mém iPodu má teď převahu česká hudba, což mi přijde skvělé. Projekty nominované na Anděly – a to nejen v kategorii elektronické hudby – jsem si lehce prošel a překvapilo mě, že jsem jich znal velice málo. Bohužel hudba většiny z nich mě moc neupoutala a ceny bych dal někomu jinému, což mi ale v podstatě nevadí. Jsem rád, že cenu dostal Karel Plíhal nebo Please The Trees, které mám rád. Jinak se mi v poslední době z české scény nejvíce líbí Lanugo, Prodavač, Oliver Lowe, Floex, Republic of Two, Zrní, Toyen, Tata Bojs, Midi Lidi, Kryštof, Bratři Orffové, Android Asteroid… A ze zahraničí patří v poslední době mezi mé oblíbence Disclosure, Totally Enormous Extinct Dinnosaurs, Patrick Wolf, Bat For Lashes, Daft Punk, Squarepusher, Glowbug, Justin Timberlake, SBTRTK a Zedd.
Na čem pracujete v současné době?
Protože jsem momentálně na Novém Zélandu, jsou moje hudební aktivity limitované. Nicméně dělám na nové skladbě a na hudbě k jedné hře, která vyjde na mobilních zařízeních.

Přidat komentář