Londýnský Portico Quartet je jednou ze skupin, která se představí na letošním ročníku festivalu Colours of Ostrava. Ještě předtím se na jaře představil v pražském paláci Akropolis, kde odpovídal na otázky bubenik Duncan Bellamy.
Skupina patří k nejzajímavějším na hudební scéně posledních několika let, protože se vymyká. Nedrží se aktuálních stylů, čerpá z jazzu, ambientu a minimalismu a ukazuje, že i v dnešní době je možné jít mimo proudy a zaujmout.
Když lidé mluví o Portiku, zmiňují jazz a hip hop, já ale cítím více vazby na ambient a minimalismus.
Ano, myslím, že máte pravdu. My jsme všichni byli zpočátku hodně ovlivněni Stevem Reichem, i když to už je dost dlouho. Ale cestou do Prahy jsem ho zrovna poslouchal v letadle.
Byli jste nějak ovlivněni tradicí britského ambientu, zejména Gavinem Bryarsem?
Britský minimalismus mi není až tak blízký. Mám rád Gavina Bryarse, i když neznám až tak moc dobře jeho dílo, ale to, co jsem slyšel, znělo hodně jako americký minimalismus. A právě ten nás hodně ovlivnil, zejména Steve Reich a Philip Glass, stejně jako John Adams a Terry Riley. I když jsou mezi nimi značné rozdíly, všichni nás ovlivnili, ačkoli ne tak přímo jako Bryarse.
Ale nyní posloucháme více než ambient elektronickou hudbu. Pořád silněji cítím spojení mezi technem a Reichem. Hlavně ve vztahu forem.
Myslíte proto, že je postavené na repetici.
I techno pro rave party je velmi repetitivní.
Zmiňujete techno a elektronickou hudbu, ale to je dost široký pojem. Co vás zajímá z této oblasti?
Mě zajímá elektronická hudba, která pracuje s kolážemi, v nichž se třeba objevují ohlasy reklam z osmdesátých let stažených z internetu. Zajímají mě koláže, které ukazují, co se děje ve světě dnes. V tuto chvíli se toho v Londýně děje hodně zajímavého. Myslím třeba duo Africa Hitech, které mám hodně rád. Je tu hodně zajímavé hudby, která zní tanečně, ale asi byste ji nikdy neslyšel v klubech. Přináší zajímavé ideje a textury, ale asi byste ji neslyšeli na party.
Co vás vedlo k využití elektrických bicích v rámci soupravy?
Skoro celá souprava je nyní elektrická, jen virbl a činely jsou akustické. Když jsme začali skládat poslední album, tak byla moje souprava akustická jen s pár efekty, ale pak jsem se pokusil změnit způsob své hry, abych našel nové nápady na nové album. Když hraju na akustickou soupravu, hraju pořád stejně, ale když ji vyměním za elektrickou, nemohu hrát stejným způsobem, protože ta vyžaduje odlišné pojetí hry.
Taky jsme hledali zvuk, chtěli jsme ho zněmit. S akustickou soupravou jste v tomto ohledu omezení, zatímco u elektrických bicích můžete využívat samply ze všech možných zdrojů a zapojit je do své hry. Sampling vám umožňuje zas využít zvuk z opačného konce světa. Můžete si nahrát zvuk, který se vám líbí, a integrovat ho do své hry. Zvuk můžete měnit různými způsoby. A nejde o to, že byste měl jeden sampl a tím to končilo. Sampl můžete ladit a měnit. Hodně teď využíváme i efekty. Něco jsme obětovali, jistou delikátnost. Ale nahradili jsme ji něčím úplně jiným. Přitom i se samply můžete hrát citlivě, ale rytmy vytváříte zcela jiným způsobem.
Jaké to je, tvořit instrumentální hudbu v době, kdy znějí především zpívané písně, rozhodně více třeba ve srovnání se sedmdesátými lety?
Začali jsme nyní pracovat s nějakými zpěváky, takže jsme se ocitli na hraně, i když jsme pořád především instrumentální kapela. Docela nás ale zajímá pracovat s různými lidmi, se zpěváky nebo i s rapery, s lidmi, kteří používají hlas. Hudba se zpěvem je nejpopulárnější, ale je tu taky hodně zajímavé taneční hudby, která je často do značné míry instrumentální. To je moje nejoblíbenější hudba. A pořád je docela populární.
Jak velkou roli hraje improvizace ve vaší hudbě?
Když hrajeme naživo, trochu jí tam je, ale skladby mají danou strukturu a jen v ní je někdy prostor pro improvizaci. Někdy je tam i skupinová improvizace, ale není to tak, že by všichni improvizovali přes sebe, je to spíš společné skupinové hraní, společné vytváření dynamiky. Čisté improvizaci se nevěnujeme, jde spíš o druh empatie, o společné vytváření vibrace.
Uvažovali jste někdy o práci na filmové hudbě, když je vaše tvorba tak zaměřená na zvuk a náladu?
Pokud se jednoho dne objeví ten pravý film a správní lidé, proč ne?