Nekrmit: Hladům vlčím

Sdružení Nekrmit je kolektivní záležitost. Karel Pazdera: kytara, zpěv; Viktor Beneš: harmoniky, zpěv; Jan Mikulička: baskytara; Tomáš Hartl: cajon. Ve skutečnosti jde ovšem o projekt písničkáře, frontmana Karla Pazdery, postavený na textech spisovatele Štěpána Kučery (a Julia Benka a Viktora Beneše). Nutno říci, že texty – hravé i přemýšlivé, zábavné i jímavé, dodávají albu zvláštní kvalitu. Hudebně se kapela definuje jako „hard blues folk“, ve skutečnosti jde o různorodou směs folku s jazzem zahuštěnou zamlženou foukačkou. Karel Pazdera se zkušeností roků veřejného hraní ve všednodenním prostoru klubů a hospod, koncertů i večírků, interpretuje písně s uvěřitelností, jako by právě zpíval jenom pro vás. Chlápek s kytarou, kterého doprovázejí kámoši… A teď ty texty. Prakticky všechny vznikly přímo pro Karla Pazderu, který je zhudebnil. Vyznačují se zdánlivou snadností, plavným spádem, který čeří trefné rýmy a svěží přirovnání. Některé by v podstatě obstály u popové kapely, jiné by se neztratily mezi kainarovkami, a jeden spolu s hudbou ční nad ostatní záležitosti. V písni Otto Popper nechávají Nekrmit promlouvat spisovatele Otu Pavla a vzpomínat ho na jeho bratry, kteří se prolínají s kapry unikajícími pod hladinou. Text syntetizuje rodinou historii Popperových, již Pavel proslavil ve svých povídkách. Kučera posiluje rozměr bratrského vztahu, v povídkách přítomný jen kdesi v pozadí. Přimícháno je téma Pavlova psychiatrického onemocnění, to všechno ve zcela přirozeném, byť překvapivém souznění. Zní to jako nejlepší čeští písničkáři, i když autor recenze nezastírá, že je tématem osobně zasažen. Metafora střídá metaforu, příběh osudových vzdáleností, příběh z doby historického útlaku, který z nás udělá ze všech ryby… Štěpán Kučera svým způsobem rehabilituje literaturu, protože v jeho pojetí dokáže být zrovna tak zábavná jako (hudební) pop, přemýšlivá jako folk a literárně empatická.