Nesbitt’s Inequality

Kapely vznikající shodou náhod zas nejsou tak obvyklý případ. Původem Kanaďan Todd Nesbitt, který se v Praze objevil v polovině devadesátých let a už tu zůstal, začal sólově vystupovat jako Unkilled Worker už před téměř deseti lety. Vzpomínám si, že mi jeho hraní tehdy hodně připomínalo „berlínské Australany“, hlavně Huga Race a Bruna Adamse z Once Upon A Time. Když jsem s ním o tom jednou po koncertě mluvil, zaskočil mě tím, že jejich hudbu nezná.

Ze syrových písniček, s citelným vlivem blues i původní neuhlazené country, doslova tryskala naléhavost i garážově punková nekompromisnost. Což nebylo moc překvapivé pro všechny, kteří věděli, že Todd má za sebou desetiletou etapu a několik nahrávek s noiserockovým triem Wollongong. Coby Unkilled Worker ovšem držel v té době v ruce akustickou kytaru.

„OTK mě s sebou vzali na turné k albu Okolo,“ vzpomíná. „Byl jsem v té době už domluvený s Ondřejem Ježkem, že hned po turné u něj nahrajeme moji desku. Asi dvanáct večerů mě tak OTK poslouchali, a občas řekli, že by mohli k tomu něco zahrát. Ve studiu jsem nahrál všechno sám, a oni potom – většinou už bez mojí přítomnosti – přidali další nástroje.“
Zvukař i frontman OTK to potvrzuje: „Koukali jsme na to koncert po koncertu a já jsem si furt říkal, jak to, že to s ním nehrajeme, vždyť je na to tak sám. A nějak se mi to už rovnou poskládalo v hlavě, takže když to pak nahrál, tak už jsme ostatní nástroje k tomu dosypali strašně rychle, bylo to všechno jasný.“

Debutová deska pod hlavičkou Unkilled Worker, na které se všichni členové OTK jako hosté objevili, se jmenovala Faithcollapse a vyšla v roce 2009. „Zní to jako Leonard Cohen na cracku,“ napsal pak mimochodem v recenzi Josef Rauvolf.
Protože všichni měli ze spolupráce dobrý pocit, kromě koncertů OTK a koncertů Unkilled Worker se občas sešli i společně – a víceméně z legrace tomu časem začali říkat Unkilled Worker and The Nesbitts. „Žádný oficiální název to vlastně nikdy nebyl, ale přišlo nám už blbý tomu říkat jen OTK+Unkilled Worker, obzvlášť, když jsme hráli v zahraničí, kde nikdo ani jedno z těch jmen neznal.“ Souběžně s tím si ale stále jak OTK, tak i Unkilled Worker dělali svoje. A moment překvapení i rozdílnosti všech tří podob byl zjevně osvěžující i pro posluchače.
„Sám jsem začal hrát ještě v době, kdy existovali i Wollongong. Cítil jsem, že tu ‚message‘ je potřeba podat jinak. I když Wollongong v té době byli v nejlepší, nejsehranější a nejenergičtější formě, ten hluk a fyzický tlak neznamenal i silné sdělení. Věřil jsem, že když budu sám, a když se budu snažit, že by to mohlo být silnější a intenzivnější.“

Časem se nicméně Toddovi začalo zdát, že ze sólových projektů bývalých frontmanů kapel, jako je on sám, se nebezpečně začíná stávat móda a trend. „Přišlo mi, že lidi to vzali jako stereotyp, a že všechny vnímají stejně. Já jsem ale chtěl hrát sám, protože jsem chtěl být důraznější než kapela – ne proto, že bych chtěl být písničkář, nebo že bych měl potřebu, aby se pozornost soustředila na mou osobu.“ Vrátil se proto k hlasité hudbě – v duu Unkilled Worker Machine s bubenicí Kákou, dnes aktivní ve formaci Oswaldovi.

„Po určité době jsem zas dospěl k tomu, že potřebuju změnu. Vím přesně jak chci, aby Unkilled Worker Machine zněli: Jako monotónní stěna hluku, kterou mám v DNA. Ale to nejde hrát dokola. Neil Young taky pořád jen nehrál s Crazy Horse, to by byla nuda. Dlouho jsme si s Buffalo Springfield, teda s OTK, říkali, že se k tomu společnému hraní vrátíme, a pak se to konečně stalo. Ale tentokrát to bylo jinak: Přinesl jsem nějaké kostry písniček a texty, bez hotových aranží, občas to byly jen riffy a pár slov. A během hodně krátké doby jsme z nich společně udělali písničky. Fungovalo to víc jako kapela – ne jako na Faithcollapse, kde všechno už bylo předem dané.“
V roce 2016 nový materiál představili hned na několika festivalech – ostravském Chee-Chaaku, bojkovickém Mišmaši nebo v Boskovicích. Jestliže v prvotním období šlo spíš o improvizované pódiové spojení, najednou tu byla regulérní a kompaktní kapela. „Tentokrát jsem měl na začátku asi patnáct nápadů, které ale oni často odmítali, protože prý ‚chtějí hrát rock‘. Takže jsem musel občas přímo ve zkušebně nervózně vymýšlet nový ‚rockový riffy‘, aby na mě nekouleli očima. Ale jsou to umělci a profíci, stačí jim málo. Kouzlo spojení UKW a OTK je ovšem hlavně v tom, že v těch primitivních a neandrtálských riffech, které mám rád, a kterým se jinak většina lidí směje, oni slyší něco, čemu rozumějí. A že je výsledkem nová deska, to mi přijde jedinečný.“
Ondřej Ježek mu přikyvuje: „Obě kapely jsou pro mě symbolem svobody, mám pocit, že si můžeme dělat, co chceme. Ovšem s Toddem to jede trochu na jiným principu, tam v podstatě nic dělat nemusíme. A to je na tom to nejzábavnější, hrát dvanáct minut D# a mít u toho pocit vládce vesmíru. Ale většinu času spíš těm skladbám sloužíme, a nutno podotknout, že rádi a dobrovolně.“
V průběhu roku 2017 vznikalo nejen nové album, ale vykrystalizoval i nový název: „Unkilled Worker and The Nesbitts nám přišlo vtipný, ale pak jsme to zkrátili na Nesbitts, a vzhledem k mojí stydlivosti mi to najednou začalo připadat hodně problematické. V jedné učebnici jsem pak zahlédl větu ‚Nesbitt’s inequality is a famous inequality with many unique solutions‘ a přišlo mi, že to PŘESNĚ popisuje spojení UKW a OTK: Jasná nerovnost, která má unikátní řešení. Ostatní tomu moc nerozuměli, ale prostě jsem si to prosadil. Vyhovuje mi i to, že když to zadáš do vyhledavače na internetu, najdeš jenom samá čísla a rovnice…“

Poprvé vystoupila kapela pod inovovaným názvem na počátku léta na strahovské 007, pak na festivalu v rumunském Banátu a na podzim už s ním čile koncertovala po klubech – na křest alba do rodného Ústí nad Labem si je například pozvali Nauzea Orchestra. Původně na konec podzimu plánované debutové album však kvůli zdržením s obalem bylo odsunuto až na přelom ledna a února. Bude na něm osm nových skladeb s Toddovými tradičně sociálně kritickými texty. „Vznikaly už v roce 2015, takže z nich asi bude cítit to, co se dělo v Evropě v té době. Zatím ale nikdo neví, jak se deska bude jmenovat, a jestli vůbec,“ krčí Todd rameny. A nejradši by se prý ihned vrhnul do psaní nových písniček, protože společnou kapelu považuje za „čest, školu i neskutečnou zábavu“. Souběžně nicméně stihl dokončit i nové album svého sólo alter ega Unkilled Worker. „Svět teď ale víc potřebuje novou desku OTK,“ dodává přesvědčeně s podezřele vážným výrazem.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *