Nesrine je francouzsko-alžírská zpěvačka, violoncellistka a skladatelka, která ve své tvorbě propojuje arabské, francouzské a anglické texty s prvky klasické i moderní hudby. Na svém novém albu Kan Ya Makan se soustředí na svůj životní příběh a vztahy a přitom čerpá z nejrůznějších hudebních tradic. Ve skladbě Bonnie & Clyde například cituje předehru z První suity pro violoncello Johanna Sebastiana Bacha a kombinuje ji s arabskými rytmy a šansonovým stylem. V písni Dunia (Život) vypráví o své životní cestě od dětství po současnost, v písni Leïla přirovnává život ke hře v karty a v arabské pasáži, která na konci písně vystřídá francouzštinu, čerpá z arabského kulturního okruhu („Přála bych si zapomenout na tebe, i kdybych tě byla milovala tisíc a jednu noc“).
Kan Ya Makan však není jen silná textová výpověď, ale především bravurně zazpívané, zahrané a zaranžované album. Autorku na něm doprovází pětičlenná skupina ve složení kytara, basa, klávesy, perkuse a trombón. Každá z těchto barev má na albu svou funkci, ale žádná nezastiňuje violoncello, které je pro Nesrine klíčovým nástrojem, s jehož pomocí staví melodie, basové linky i hudební ozdoby. Perkuse dodávají skladbám rytmickou energii a propojují arabské vlivy s moderními rytmy. Klávesy tam, kde je to vhodné, vrství harmonie a jemnou elektronikou dotvářejí atmosféru alba, aniž by někde rušivě čněly v popředí.
Jako zpěvačka Nesrine prošla francouzskou školou a jako šansoniérka, vypravěčka příběhů a emocí působí suverénně v intimní i vykřičenější poloze. V arabsky zpívané titulní skladbě Kan Ya Makan přechází až do jakéhosi orientálního scatu, zatímco v následující Flou využívá všech předností francouzštiny, včetně několikanásobných rýmů a slovních hříček. Album sice vyšlo na jazzovém labelu ACT, ale má šanci oslovit mnohem širší spektrum posluchačů, zejména ty, kteří hledají hudbu s hlubokým osobním příběhem a kulturním přesahem.