NETA ELKAYAM: Arénas

Narodíte se v Izraeli, ale hebrejsky se u vás doma moc nemluví. Matka dává přednost arabštině a babička berberštině. Nic zvláštního v zemi zrozené z přistěhovalců, kterých v letech 1948–1966 dorazilo nejvíc z Maroka, kde žila největší židovská komunita v islámském světě, ocitající se po vzniku státu Izrael v pozici nepřítele. Bezpečí hledali maročtí Židé především ve Francii, a desetitisíce z nich prošly záchytnými tábory, odkud se oficiálně nebo potají přesouvali do Země zaslíbené. Tím nejznámějším se stal Grand Arénas, přezdívaný Židovský tábor a fungující nedaleko Marseille až do roku 1966. Zbyly po něm pouze fotografie, ale také vzácné nahrávky zpívajících židovských žen převezené do Izraele. Tam je před lety slyšela zpěvačka Neta Elkayam. Nejprve se prý rozplakala z pocitu čehosi blízkého, o čem se doma jen mluvilo, aby ji vzápětí došlo, že pro sebe objevila pomyslný most do berberské vesnice v pohoří Atlas, odkud pocházejí rodiče a sefardští předci. O studijním projektu s manželem, multiinstrumentalistou a skladatelem Amitem Hai Cohenem přednášeli také na univerzitě v New Orleans, čímž se vysvětluje, proč do reinterpretace severoafrické židovské hudby, zahrnující elektrop, marocký styl chaabi a berberské rytmy vložili nádech neworleánských pochodových kapel. „Ani tady, ani tam, dáváme si dočasnou pauzu mezi minulostí a budoucností.“ Ústřední verše z táborových archivních nahrávek se pro manžele staly impulsem ke studijním návštěvám Maroka, autorské tvorbě a natočení alba s moderním švihem formovaného Marokem, Izraelem, Marseille a New Orleans. Bez sklonu zmrazit minulost a s využitím toho, v čem jsou Izraelci fakt dobří: většinu Netou Elkayam v arabské berberštině zpívaných skladeb proto doslova nadnášejí nádherně klenuté melodie, ve kterých se našla také fantastická jazzová trumpetistka Tal Avraham z Jeruzaléma a vůbec izraelská muzikantská elita. Málo známému historickému příběhu marockých Židů se tak dostalo parádního soundtracku.