NEÚSPĚŠNÝ ATLET: Přeci to nevyhodíme

K defétistickému názvu kapely se hodí i defétistický název alba. Faktem je, že pražské formaci by navzdory tomu trocha ambicióznosti vůbec neuškodila. Pak by se možná tolik hudebně neohlížela, a třeba si i uvědomila, že ty chytré a lyrické texty, které jsou její silnou stránkou, by vyzněly ještě mnohem lépe, kdyby jejich hudební doprovod tolik nepřipomínal jiné. I když to jsou natolik příjemné a melodicky nosné vzory i nositelé osvědčeného rockového písničkářství, jakými jsou Ivan Hlas, Nahoru po schodišti dolů band ve svých nejlepších letech, nebo třeba nejpovedenější momenty slovenských Živých kvetů. Ale pokud máte sklony k nostalgii, určitě vám ten pohyb v čase o pár desetiletí zpět vadit nebude.

 

 

I přes všudypřítomnou melancholii táhlých tónů akordeonu i saxofonů a rezignovanovaný projev frontmana, často připomínající spřátelený Byl pes, nejsou skladby plačtivé a ufňukané. Spíš prozrazují odžité příběhy, vyrovnanost těch, pro které už jsou studentská léta definitivní minulostí, přirozenou živočišnost, a dobrý pozorovací talent zpívajícího autora. Většina příběhů se také obejde bez doslovnosti, pouhé naznačení funguje mnohem lépe, a vypravěčství, které nezapře folkovou školu, svým charismatem udrží i naštěstí nikoli příliš časté momenty, kdy zatahají za uši prkenně rýmované verše.

Lékem na dnešní obhroublou dobu může být i jistá kultivovanost, která album provází. Texty se obejdou nejen bez zbytečných vulgarit, ale nesnaží se ani vsugerovávat posluchači to, že by ti, kteří mu je předkládají, trávili dlouhé hodiny v zaplivaných putykách. A jestliže v minulosti byl Neúspěšný atlet často přirovnáván k Původnímu Bureši (se kterým měl ostatně docela dlouho společného bubeníka), aktuální nahrávka se latentnímu hippie duchu, příznačnému pro Původní Bureš, povětšinou spíš vzdaluje. A tam, kde oni sahají k The Fugs, Neúspěšný atlet si vypůjčí Johnnym Cashem předělané Depeche Mode, a doplní je textem, připomínajícím spíš poetiku filmů Jaroslava Papouška, než Miloše Formana, z jehož Černého Petra tu jsou vysamplované úryvky.
Na svém čtvrtém albu Neúspěšný atlet osekal sestavu, zas o něco vyzrál, a ještě více rozvinul to, co mu v minulosti šlo. Stárne se svým nepočetným publikem, hrává častěji v hospůdkách než v klubech, a nevzdává to. Vlastně je to víc, než bychom mohli očekávat.

 

vlastní náklad, 2018, 58:07

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *