Nicolas Meier Infinity Group: Last Sunset

Švýcarský kytarista a skladatel už jako malý školák hořel jazzem. Horečku srážel intenzivním studiem hry na všemožné nástroje, kytara přinášela největší úlevu. Různé druhy a odnože kytary. Po absolvování Berklee College of Music (učili ho mistři Trilok Gurtu a Elvin Jones) založil vlastní skupinu, s níž křižoval celou Evropu. Meier tvoří hudbu, která má jistý pel world music – jemné stopy Středního východu, v (jazz)rocku prvky flamenca i třeba prastarých křesťanských arménských nápěvů. Což lze slyšet na všech jeho devíti předchozích albech od Orient (2005) po v pastorálnějších formách nesené Peaceful (2019), kde hraje pouze na akustické nástroje různých zvukových barev, včetně jedenáctistrunného bezpražcového glissentaru, zde mnohonásobně zvukově i evokačně suplujícího arabskou loutnu oud. Byť je každá deska samozřejmě unikátní v instrumenty různě nesené náladě i energii.
Jen s málem kytaristů se mistr Jeff Beck sžil a souzněl natolik jako s Nicolasem Meierem. Ten byl Beckovým parťákem na světových turné, včetně Prahy v roce 2022 s hostujícím sidemanem Johnnym Deppem, a album Last Sunset je jeho poctou tomuto jedinečnému kytaristovi. Všechny věci napsal pro Becka během první štace v letech 2013–2015 a pár jich hráli na koncertech. Tady se Meier spojil s těmi, kteří s Jeffem dlouho spolupracovali: bubeníci Vinnie Colaiuta a Gary Husband, basáci Jimmy Haslip a Arran McSporran, plus Lizzie Ball a Richard Jones s houslemi, navrch hosté s kytarami Dewa Budjana a Krissy Matthews. Jejich až symbiotický hudební vztah je okamžitě patrný. Meier je právem respektován pro svou schopnost propojovat středomořská a blízkovýchodní témata a rytmy. Tady se však pevně drží rockového a fusion teritoria s až hutně výraznou metalovou řízností, že by i Steve Vai hodil ručník do ringu (Plan 9 nebo Blasts from the Past). Vábivá jemnost tureckého medu v Bosphorus se táhne dráždivou melodikou. Ale stejně – je to beckovská grandióznost a vlastně nářez.