NIGHTBUS: Passenger

Nightbus jsou přesně ten typ kapely, u níž lokální zařazení pomáhá i mate zároveň. Dvojice Olive Rees a Jake Cottier se pohybuje mezi britskými destinacemi Manchester a Stockport, tedy v krajině, kde se hudební minulost nedá úplně obejít. V jejich případě ale nejde o další nostalgickou zastávku na mapě Factory Records, Haciendy a pochmurné severoanglické kytarové tradice. Nightbus si z okolní historie berou spíš noční napětí než konkrétní styl. Debut Passenger navazuje na několik singlů, které z dua rychle udělaly jméno pro posluchače temnějšího popu, ale teprve album ukazuje, jak promyšleně dokážou spojit ledově přesnou elektroniku, ozvuky trip hopu, gotického postpunku, indie rocku i městského synthpopu. Název desky přitom není jen hezkou metaforou pro noční přesun z klubu domů. Podle Olive Rees představuje „pasažéra“ jako skryté já, které v sobě veze stud, fantazie, úzkosti, závislosti i věci, o nichž se běžně nemluví. Proto Passenger zní jako soundtrack k hodině, kdy město už nepatří davu, ale jednotlivcům, kteří zůstali sami se sebou. Somewhere, Nowhere hned na začátku nastaví zvukový prostor z mlhavých beatů a vzdálených signálů. Angles Mortz přidá tanečnější puls, který může připomenout New Order ponořené do temnějšího filtru, zatímco The Void dokáže z krátké stopáže vymačkat výraznou dávku odcizení. Nejvýraznější je ale střed desky. Ascension má tvar klubového tracku pro ty, kteří zůstali vzhůru příliš dlouho, Host se během šesti minut promění z šeptané hrozby v dubově zatěžkaný ponor a Landslide ukazuje, že Nightbus umějí napsat i téměř přímočarou popovou skladbu, aniž by přišli o vlastní stín. Passenger není bezchybný debut. V některých chvílích je až příliš uhlazený a kontrolovaný, jako by se duo bálo pustit do nahrávky víc nepořádku. Jenže právě z téhle přesnosti zároveň vyrůstá jeho síla. Nightbus natočili desku pro noční chodce, kteří se nebojí zjistit, že nejpodivnějším spolucestujícím bývají oni sami.