Noartist

noartistDodnes si někteří pamětníci mohou vybavit vystoupení na Malé Alternativě 2009. Nenápadný mladík přišel na pódium, postavil si zde počítač, z něj pustil rytmické podklady a začal k tomu řezat do brutálně zkreslené kytary. Nevyzrále, ale urputně. Jmenoval se Michal Milko a zpětně se z něj vyklubal šikovný organizátor sdružující pod hlavičkou Sakraphon.cz několik kapel z polabské nížiny. Spolu s tím následovalo vydávání desek, organizování koncertů a živě fungující web jako spolehlivý rozcestník. Aktivita mimo velká městská centra obdivuhodná a ve všech významech slova „k nezaplacení“.
Ještě jako sólista noAR+IS+ vydal v roce 2009 své první album Perplex B na značce Polí5. „Vyžívá se v noisových atacích, kdy sotva rozumíte zpěvu, ale základ je písnička, která vyleze tu více tu méně dopředu. Nasranému rockovému zvuku zdatně sekundují i texty. Nová generace buřičů, posouvající starý punk do mírně sofistikovanějších intelektuálních krajin (aniž by však ztratila drajv) je tu,“ pochvaloval si vydavatel Josef Jindrák. O rok později vyšlo EP Já, písnička, kde už kromě kytary Michal obsluhoval i sirénu, dětské klávesy nebo walkmana proháněné přes různé efekty. „noAR+IS+ byl zpočátku one man projekt, zvukový neArtista, hudební UnArchista! Zbustrovaný rachot, připomínající trochu sólové desky Grega Ginna, trochu alba Heliose Creeda, anebo jako kdyby Květoslav Dolejší založil Nine Inch Nails revival a šel si zajamovat s Alecem Empirem,“ poodkryl s odstupem svoje inspirace. Primární období završila nahrávka Sonety, vydaná v roce 2011 už pod hlavičkou Sakraphon, na podivuhodném formátu nosiče v podobě mikroSD karty v USB čtečce. Je dokladem toho, že „jednočlenná skupina“ už přestávala uspokojovat: jako hosté byli přizváni členové spřízněných kapel Bumfrang3, Asstma a Kontroll. „Nějak mě to prostě samotného přestalo bavit a hraní v kapele mi chybělo. I když v současnosti pociťuju, že mi zase chybí sólové hraní, he he. Takže zas začínám pracovat na sólových věcech, ale ty jsou tentokrát spíš elektronické,“ vzpomíná dnes Michal Milko na tehdejší proměnu. „Před vydáním následující desky jsme i zvažovali změnu názvu kapely. Že bych si nechal značku noAR+IS+ pro svoje vlastní věci, protože to už najednou bylo dost jinde, ale nakonec z toho nějak sešlo…“ Ono třetí, na kazetě vydané album, nazvané lakonicky K9, tak už v roce 2012 pod stejným názvem vytvořilo regulérní trio. Michala, hrajícího na nejprve akustickou, později pak preparovanou devítistrunnou kytaru v něm na baskytaru doplnil Filip Jakš (jinak Asstma), který už hrál na předchozí nahrávce, a na velvetovsky ve stoje hrané bicí Pavel Malý (zároveň Postižená oblast). Agresivita se poněkud otupila ve prospěch vlivů českého undergroundu a industriálně- noartist_2alternativních postupů, což mělo vliv především na zvýraznění i srozumitelnost textové poetiky. V nové podobě se trojice představila i na festivalu Boskovice 2013 a několika dalších festivalech. Na lovení skalpů v podobě odškrtávání si účasti na významných akcích či předskakování slavnějším kolegům si prý ale kapela nepotrpí. „Ceníme si každého koncertu, ze kterého máme dobrý pocit a je úplně jedno, kde a s kým se odehrává. Ale Filip by prý zmínil festival V Brance v Bečvárech, který pořádají bratři Holubové z Kontroll,“ shrnuje frontman.
Zhruba rok poté se opět situace posunula. Pavla Malého pro časovou vytíženost vystřídal za – nyní už regulérní – bicí soupravou Ondřej Trtík. Lokační trojúhelník se roztáhl do bodů Neratovice – Praha – Poděbrady a hudební směr nabral kurs zpět k hlučnému noise-rocku. „Přijdu s nějakým riffem, nápadem a konečná podoba se vyjamuje do nějaké úplně jiné šílenosti. Filip za sebe říká Keelhaul, já zase Sonic Youth, Shellac, Melvins, nebo Beck. S Odanem se shodnem na Fight Amp. Z českých pak na Gnu, Or, Esgmeq, ale i na Psích vojácích,“ komentuje současnost Michal Milko. Výsledkem více než dvouleté aktivity je v polovině března vydané album s ne zrovna stručným názvem Zahojí se to, jen když si to přestaneš škrábat a s neméně sarkastickým obalem s kresbou budoucího oběšence, zalévajícího strom s připravenou oprátkou. Kooperace se spřátelenými a podobně naladěnými kolegy se tu propojily: „Deska vyšla ve spolupráci tří labelů: Sakraphon, Holubník a Silver Rocket. Říkali jsme si, že je čas na vinyl, ale neměli jsme na něj prachy. No a Silver Rocket i Holubník nám nabídli, že nám na to přispějí. Což je nabídka, která nešla odmítnout.“ Na partu nihilistů, za které se noAR+IS+ často sami označují, to vůbec není špatné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *