Africký živel proniká do české hudby někdy nenápadně a samovolně, jindy naopak cíleně. Právě to je případ brněnské čtveřice Noví Kumpáni. Ta postavila své debutové album na zcela konkrétních inspiracích západní Afriky. Co skladba, to jiný rytmus. Navíc se jí podařilo spojit africké vlivy s typicky českou kulturní identitou. Z alba slyšíme skryté vlivy místního undergroundu i alternativy. Výsledná kombinace tedy u zvídavého posluchače budí sérii otázek, které jsou předmětem následujícího rozhovoru. Odpovídají Jirka Foukal (JF) – sólové djembe; Jirka Posker (JP) – baskytara; Zdeněk Filipec (ZF) – basové bubny, Miloslav Nepil (MN) – saxofon, klarinet.
Jak jste vlastně objevili africkou hudbu?
JF: Jako teenager v čajovně U pythona v Holešově východně od Brna, nejprve spíš na úrovni „blbnutí s bubny“. Se skutečnou hudbou Afriky jsem se poprvé setkal v Brně na koncertě místní kapely Tubabu. Změnilo mi to život.
JP: U mě to byl širší zájem o world music, s impulsem letních workshopů Tomáše Reindla, hráče na tabla.
A s jakou hudbou jste vyrůstali?
JF: AC/DC a staré Black Sabbath, později Metallica a následně death metal. Když jsem pak objevil západoafrické bubeníky, na metal jsem vzpomínal jako na nesmysl.
JP: Já poslouchal supraphonský výběr Jimiho Hendrixe z roku 1973. Asi víte který?
ZF: A já zas měl rád takovej ten divnej bugr. Visací zámek, Tři sestry a The Cure, později Jolly Joker a Dunaj. Prodigy a Chemical Brothers. Underworld. Miluju to dodnes.
MN: Mě permanentně přitahují přístupy novátorské a experimentální. Philip Glass, vrstvení ostinátních saxofonových stop od Colina Stetsona. Neortodoxní arménský metal System Of A Down, dále moderní jazz, v němž má rytmus stejně důležitou roli jako harmonie: Portico Quartet, Snarky Puppy a taky Avishai Cohen a Shabaka Hutchings.
A něco z českého undergroundu či alternativy?
JF: Dunaj, album Dudlay.
ZF: Byl jsem naprosto paf z alba IV. od Dunaje, ty jejich divné temné rytmy.
MN: Pamatuju si, že desku Dunaj a Iva Bittová (1989) jsem si pouštěl dokola a žasnul jsem nad tím, jak ta lichá metra znějí přirozeně. Stejně jsem obdivoval strojově přesná saxofonová staccata Jindry Dolanského z Už jsme doma.
JP: Plastici, DG 307, Chadima, brněnská alternativa. Taky jsem hodně poslouchal kapely, které sem vozila Jazzová sekce z okruhu Rock in Opposition, jako Art Bears, Art Zoyd.
Západoafrická hudba rozlišuje desítky různých bubnů. Ten nejrozšířenější je djembe. Koupě prvního djembe je pro bubeníka zlomový okamžik. Jak to bylo u vás?
