Norský hudebník Ole Teigen je známý především jako bubeník stoner-doom rockového tria Superlynx, multiinstrumentalista, šéf psychedelické kapely Ole Devil & The Spirit Chasers a dalších úletových kapel. Aske Og Jord však nemá s těmito hudebními žánry vůbec nic společného. Tento sólový projekt je komorním neoklasickým dílem s prvky minimal jazzu. Je to album s velmi vážným pozadím. Po šoku z nečekané sebevraždy staršího bratra, výtvarníka Karla Teigena, Ole odhodil byvší expresivní stylové masky, usedl za klavír a v intimitě z hloubi duše do konečků prstů proudící niterné, překrásně harmonické hudby hledal útočiště. Snad vyrovnání, pochopení, snad naději, aby i nesmyslné věci měly smysl.
Ole Teigen použil kousky melodií, jež si s bratrem v dětství vymýšleli a rozehrávali doma u piána, rozvedl je a sešil do ucelených forem jako láskyplnou poctu. Výsledkem je průzračné album plné hořkosladké melancholie, které spojuje (a dokončuje) nedokončená hudební díla obou sourozenců. V šesti skladbách Aske og Jord, čili Popel a Země, doprovází Oleho klavír Frode Berg (akustická baskytara), Christian Svendsen (bicí), Anita Antal (flétna) a Monica Boroni (viola a zpěv). Napříč instrumentálkami se Ole zamýšlí nad svým vztahem ke Karlovi od Barndom (Dětství), titulní skladby, Det uvisse (Neznámý), Magician in Despair (Kouzelník v beznaději), Den Tyngste Dagen (Nejtěžší den) až po Fugl (Pták). Ole chtěl, aby život pokračoval, aby nesmyslné Karlovo odcházení mělo smysl a aby bolest, kterou cítil, byla láska.
Tyto emoce zprostředkovává hudbou – od introspektivních pasáží přes emočně vypjaté melodie, jazzové úhybky až po hravé kabaretní momenty. Vše naznačí už úvodní Barndom – střídmá, přemýšlivá neoklasicistní skladba s přenádhernou melodií, kde se prolíná mohutný klavír s atmosférickým zvukem violy a jejíž náladu umocňuje prostá onomatopoie hlasu Moniky Boroni. Je to zvláštní a čistý druh pocty, která uchovává vzpomínku a zároveň vyjadřuje lásku i smutek.