OM: Itʼs About Time

Intakt, 2020, 58:30

Kvarteto OM dali v roce 1972 dohromady kamarádi z dětství ve švýcarském Luzernu – saxofonista Urs Leimgruber, kytarista Christy Doran, basista Bobby Burri a bubeník Fredy Studer. Název zvolili podle skladby Johna Coltranea, který patřil mezi jejich oblíbence stejně jako třeba Jimi Hendrix. Není tudíž divu, že jejich hudba spojovala rockovou energii s freejazzovou spontaneitou. Ještě než se stali kultovní kapelou a začali vydávat desky, získali v roce 1973 na Československém amatérském jazzovém festivalu v Přerově nejvyšší ocenění přísné poroty znalců – zlatou plaketu a titul Evropská extratřída. Fungovali až do roku 1982 a na scénu se pak jednorázově vrátili v roce 2008 na jazzovém festivalu ve Willisau a záznam tohoto vystoupení vyšel o dva roky později na značce Intakt.

V roce 2020 se rozhodli formaci obnovit a v únoru vyrazili do studia, aby nahráli album věnované plynutí času. Úvodní Studerova skladba Like a Lake (dedicated to Marianne B.) má magický kaleidoskopický začátek, z kterého se vyloupne hypnotický rytmus jakoby z raných dob P.I.L., do něhož občas zakvílí saxofon či kytara, aby se vše na konci rozpadlo na částice. Burriho kompozice Perpetual-Motion Food je řácký bigbítový freejazz a jeho prorocké Covid-19 Blues značně syrová sžírající záležitost. Leimgruber je tentokrát značně abstraktní a jeho Nowhere se jakoby utápí v nicotě a připomíná spíše shluk terénních nahrávek a znepokojivá nekonkrétnost je příznačná i pro On A Bare Branch.

Středobodem je Doranův titulní opus, jenž se od melodického intra dostává do hlukovějších poloh a nabírá na obrátkách v rockjazzovém úprku, aby skončil nirvánou. I jeho druhá skladba Fragments střídá nářez á la Naked City s lyrickými pasážemi. Závěrečná společná téměř desetiminutová instantní kompozice String Holder je pak pohráváním si se zvukem i absolutním ztišením v polovině a vlastně jakousi abstrahující codou. Zkrátka cca sedmdesátníkům tady gejzíry nápadů a nášlap rozhodně nechybí.

 

 

Přidat komentář