Kubánskou zpěvačku Omaru Portuondo objevil pro svět dokumentární snímek Buena Vista Social Club, který vlastně nastartoval její druhou kariéru. Tehdy 67letá interpretka se stala miláčkem publika po celém světě, nahrávala desky, a především koncertovala. Překazil jí to nikoli věk, ale covid. Když – v té době už jako devadesátiletá dáma! – nemohla létat po světě a potkávat své fanoušky a své hudební přátele, udělala to, co mnoho jejích kolegů. Natočila nové album. A na ně nazpívala mimo jiné, samozřejmě distančně, bez přímého kontaktu ve studiu, několik duetů se svými hudebními přáteli. V době, kdy téměř žádné „naživo“ neexistovalo, vznikla důstojná oslava života.
I když je album aranžované spíše konzervativně v duchu kubánských kapel s dechovou sekcí, a i když na něm hostují například peruánská zpěvačka Susana Baca (79 let) nebo americký bluesman Keb’ Mo’ (71), rozhodně nejde o poslechovou záležitost pouze pro „starší a pokročilé“. Producentkou alba byla guatemalská písničkářka Gaby Moreno, narozená v době, kdy Omaře Portuondo bylo už přes padesát. Ještě mladší je pak mexický zpěvák Carlos Rivera, který s kubánskou kolegyní nazpíval jednu z nejvýraznějších písní alba Me Toca. Důležitější však je, že sama protagonistka alba zpívá na svůj věk neuvěřitelně svěže a… živě. Album Vida však není jen radostnou oslavou života. Interpretka se na něm dotýká závažných témat, jako je ztráta blízkých v době pandemie (Silencio, Duele), a zpívá také na podporu hnutí Black Lives Matter. Právě tento nový obsah dala písni Now, kterou sama na Kubě zpopularizovala už v 70. letech a kterou nyní nahrála znovu, mimo jiné s klavírním doprovodem Larryho Goldingse.
Na albu Vida není třeba hledat hudební experimenty. Přesto je v na něm leccos jinak, než čekáme (zajímavá úprava známé Gracias a la Vida). A i v tom, co z ní na první poslech křehce, se skrývá velká síla.