Ondřej Galuška je autor obdivuhodně všestranný. Po přiměřeně závažném, byť humorem, včetně toho začerněného, kořeněném albu a stejnojmenném knižním pojednání Stručný úvod do filosofie marnosti (recenze desky UNI 3/2023, knížky pak UNI 1/2024) nabízí hudbu pro děti. Přiměřeně hravou a rozvernou, byť samozřejmě i tentokrát se závažným podtextem úvah o jinakosti, zdánlivé „nedostatečnosti“ jedince a šikaně hloupých posměváčků. „Je to asi nejpozitivnější hudba, jakou jsem kdy složil,“ konstatoval autor, zdá se, poněkud překvapeně.
Kolekce písní vznikla pro divadelní představení Tanečního studia Light (ono TSL v hlavičce desky) Žirafy netančí, inspirované knihou Žirafy neumí tančit Gilese Andreaeho. Do cyklu „žirafích“ songů pak Galuška vnořil i jednu „neafrickou“ pochodovou píseň Jít za svým snem, napsanou pro spolupráci Tanečního studia Light s divadlem herců s mentálním postižením UJETO, kteří také na nahrávce hostují.
Ovšem písničky fungují i samy o sobě, baví, i pokud divadelní představení, pro které vznikly, vůbec neznáte. Mohu potvrdit, neznám a baví. Nejen, že jsou hudebně zajímavé: Když žirafy, tak pochopitelně s využitím africké melodiky a rytmů, konžské rumby i onaké „tropické“ latiny. Mimochodem, na balafon zahrál „Kosmický Žirafáč“ Jaroslav Noga (Už jsme doma, Hm…). Pobaví hudebními citáty, možná mimoděčnými, třeba když herci „za svým snem“ dopochodují k fanfárové jásavosti Penny Lane. Nosné jsou i texty a pěvecké party (vedle autora mimo jiné představitelka hlavní žirafí role Jana Kozubková), které nejen polechtají svéráznými neologismy („nežer už to mango a pojď na chobotango“), ale v podstatě převyprávějí i děj. Od stresu z nepřijetí a mindráku („volají na mě / ty vykroucený majáku“) až, nebojte děti, ku šťastnému konci („žirafa přece zatančí / ladně a výborně“). Ladná a výborná deska pro drobotinu, u které s chutí vydrží i dospělci.