Pat Metheny Side-Eye

Praha, Divadlo Hybernia, 29. 4. 2022

Pat Metheny dokáže naplnit očekávání a zároveň překvapit novým pojetím skladeb. Očekávání splní tím, že vždy předvede žádané melodie i typické kousky se dvaačtyřicetistrunnou „Picasso guitar“, s kytarovým syntezátorem, nezaměnitelně sytou lubovkou, španělkami a neváhá s sebou stále tahat také některé ze svých „mechanických sekvencerů“ neboli orchestrionů. Tentokrát vedle centrálního monstra přivlekl na pódium třeba samohrajné marimby, přičemž samohrajky na motůrek ani tentokrát nezněly strojově, ale mile starosvětsky. A čerstvý sound tentokrát zajistila samotná koncepce projektu Side-Eye, tedy spolupráce se střídající se sestavou o dvě generace mladších hráčů, kteří mají k tvorbě zasloužilce zdravě nový přístup.

V momentální části turné se s Methenym představili už jiní hudebníci než na loňském programovém živém albu Side-Eye NYC (V1.IV) a logicky i koncert vyzněl odlišně, i když se repertoár točil kolem shodných čísel. Konkrétně v triu figurovali klávesista Chris Fishman, spojovaný s hip hopově experimentující losangeleskou scénou, který bezproblémově přesedával mezi hammondkami, klavírem, elektrickým pianem, moderními syntezátory i analogovými pamětníky a staral se také o basové rejstříky. A neworleanský bubeník Joe Dyson. Vybroušeně přesný i ve spojení se zmíněnými orchestriony jedoucími neúprosně dle mechanického programu, které Metheny zapnul ve druhé části vystoupení, nakažlivě táhnoucí v bluesových a swingujících kusech i improvizačně rozvolněný a vynalézavý, pokud bylo třeba. Radost poslouchat jeho krátká intermezza vyplňující momenty, kdy Metheny zrovna měnil „výstroj“ z jednoho typu kytary na jiný. Kdepak nudné bubenické exhibice, spíše kultivovaná rytmická radost.

Všestranný pětadvacetiletý klávesista Fishman hrál poctivě na kapelníka. Když dostal prostor, který mu Metheny dopřával se zjevnou chutí, také se chvályhodně představoval spíše přirozeným melodickým tokem sól a vyvážeností vstupů než okatou virtuozitou. Ač ji měl slyšitelně v malíku. Nikdy přitom nevypadl z role spolehlivé součásti rytmiky. Mistrovskou komunikaci s kytarou předvedl nejen v citlivém provedení Better Days Ahead.

Většina koncertu měla meditativní, uklidňující, baladický ráz. Opět dle očekávání. Ale i tady dokázal Metheny překvapit. Divokým vstupem na zkreslenou bezpražcovou akustickou kytaru, s řadou disonantních pasáží, kdy se dynamicky záměrně přetlačoval s Dysonovými bubenickými erupcemi. V takových momentech lze snadno uvěřit, že i „noiseové“ album Zero Tolerance For Silence myslel Metheny zcela vážně a upřímně.

Další mile překvapivý moment? Maestrův smysl pro humor, když se po prvních ovacích ve stoje, před prvním osamoceným přídavkem s akustickou kytarou, jal usednout před publikum a pilníčkem pilovat nehty a olámané kytarové prstýnky. „Jsou-li tu kytaristé, chápou, co právě dělám… nekytaristé asi nepochopí,“ žertoval.

Úplný závěr patřil opět kompletnímu triu a sambě Are You Going With Me, znovu s originálním využitím „orchestrionu“ a Methenym s midi kytarou. Patří ke skladbám, které lze v Methenyho katalogu považovat za svého druhu hit. Výborně zabrala i v Praze. Aneb další ovace ve stoje. Po intenzivním, dvouapůlhodinovém vystoupení, kdy z děkujícího se tria vyzařovalo nepředstírané nadšení a spokojenost „s dobře vykonanou prací“. Pokud se v recenzích projektu Side-Eye opakuje fráze, že spolupráce s mladými muzikanty dodává kytaristovi energii a jiskru, opakuje se právem.

Přidat komentář