Od mytologie k současným technickým prostředkům sahá škála inspirací, které na svém eponymním albu rozehrává řecká skupina Pausis. Jejím kapelníkem je Theodoros Koumartzis, který hraje na starou řeckou lyru a který se v jednotlivých písních obklopuje dalšími hudebníky a případně zpěváky podle toho, co která skladba potřebuje. Jak Koumartzis vysvětluje, „název Pausis znamená tajemnou formu komunikace, neviditelný bod, za kterým všechny způsoby dorozumívání – jako rozhovor, zvuky, gesta a písmo – vyjadřují něco vyššího, než je pouhý součet jejich částí“.
I album Pausis je vlastně součtem takových jednotlivých rozhovorů, a přitom jako celek nezní roztříštěně. Kapelníkova lyra například ve skladbě Boundaries komunikuje s arménským dudukem a Campanas je duet lyry a indického sitáru, zatímco Metamorphosis stojí na napětí mezi archaickým zvukem strunného nástroje a elektronikou. Lidský hlas, další prastarý hudební nástroj, je zde přítomen v podobě elektronického samplu, a posiluje tím pádem technicistní část skladby. Oproti tomu Almanecer a Journey jsou regulérní písně, v prvním případě na text mexického politika a básníka Jaimeho Torrese Bodeta a v případě druhém coby variace starozákonního žalmu. Ano, lyra jako nástroj biblického krále Davida, údajného autora mnoha žalmů, zde samozřejmě opět hraje důležitou roli.
Na albu Pausis se prolíná staré s novým, přirozeně akustické s elektronickým, instrumentální s vokálním, řecké a středomořské s globálním. Vedle už zmíněných elementů z Mexika, Arménie a Indie zde najdeme lidovou píseň řecké menšiny z jižní Itálie (Are Mou Rindineddha) nebo skladbu natočenou na hoře Olympu (Awake). Celé relativně krátké album se příjemně poslouchá, svou úlohu splní jako zvuková kulisa, ale stojí za to se do něj zaposlouchat pozorněji. Zdánlivě minimalistické aranže v sobě ukrývají nemalou porci napětí, vyjádřeného různými druhy hudební komunikace.