Název archivní živé nahrávky z festivalu Jazz Goes To Town 2019 Going Where The Wind Takes It bychom mohli přeložit Kam vítr, tam plášť, jenže tak tomu není. Lépe funguje příměr volné improvizace basklarinetisty a saxofonisty Pavla Hrubého a německého avantgardního bubeníka Klause Kugela ke zcela banálně pojaté základní poučce taoismu, následování taa. Hudba nejde proti vlnám, ale hladce a po větru splývá s proudem společného prožitku. Aniž by se však hudebníci vzdali rozhodování, kam po směru větru zakormidlovat. Zda do tišin, nebo do vod zčeřených či vířících.
Plynulý zvukový tok je na CD rozčleněn do dvanácti navazujících částí. „Tracky“ jsou vyznačeny intuitivně podle nálad. Přibližně rámují pasáže ambientní (zvonečky, gongy, dróny), hypnotické a ty freejazzově rozverné (např. stopa 9, kde se pánově lehce rozdivočí), byť převládá spíše velebný poklid. Jistě inspirovaný i původně chrámovými prostorami (viz dále) koncertního sálu. Lepší je ovšem vůbec si změn „tracků“ nevšímat, a vnímat nahrávku jako kompaktní celek. Jak je ostatně smíchána. Muzikantské „tao“ následovat tím posluchačským, plout tam, kam nás vítr fantazie nese.
Koncert se konal v královéhradecké Městské hudební síni, tedy v restaurované kapli sv. Jana Nepomuckého, která má při nepřehlušeném vystoupení nemnoha nástrojů příjemný přirozený dozvuk. O nahrávku koncertu se navíc postaral Kugel osobně a dokázal akustiku sálu dobře využít. Jasně, podstatou kouzla volné improvizace je vnímat vznikající hudbu „živě“ tady a teď, provázaně s prostředím, v přímém kontaktu s hudebníky. Zachycením do konzervy se velká část „čara“ vytratí. To však neznamená, že by se nevyplatilo hudbu okamžiku citlivě fixovat. A vnímat ji opakovaně, obklopení zvukem doplnit vstřebáním detailů. Stejně jako květ zalitý v jantaru, také z prostoru ulovená hudební myšlenka zatuhlá v nulách a jedničkách disku může mít svůj odlišný druh kouzla.