Neznám žádný projekt Pavla Hrubého, který by se mi nelíbil. Ale k jeho hraní ve dvojici s pianistou Emilem Viklickým mám obzvlášť blízký vztah. Jejich koncert na boskovickém festivalu v roce 2022 byl pro mě jedním ze zcela nejzásadnějších momentů festivalu. A podobnou energii zachycuje i jejich koncem loňského roku vydané živé album Live at Jazz Dock. O něm byla řeč v následujícím rozhovoru, ale naťukli jsme i mnoho dalšího.
Tvoje spolupráce s Emilem Viklickým trvá již přes pět let. Jak se za tu dobu proměnil váš vzájemný hudební dialog od prvního setkání přes první studiovou nahrávku Between Us po aktuální živé album?
Náš vzájemný hudební dialog je po pěti letech intenzivního koncertování vypevněný a s radostí si užíváme každé společné hraní. Už si dovolíme ledacos. Při natáčení prvního studiového alba jsme ohledávali společný prostor, interakci. Na druhou stranu ta určitá „opatrnost“, úspornost a intimita, které z prvního společného natáčení a prvních živých vystoupení logicky vzešly, jsou neméně důležité.
Hraješ na spoustu nástrojů. Proč jsi v duu s klavírem upřednostnil právě basklarinet?
Na jaře roku 2019 jsme se v klubu Jazz Dock v Praze setkali s Emilem při střídání našich kapel na pódiu (Limbo – EV Trio) a Emil mi spontánně a nadšeně sdělil, jak se mu líbí zvuk basklarinetu. Načež jsme se během dalších 10 minut dohodli na spolupráci v duu. A basklarinet mi dává více technických, zvukových a interpretačních možností nežli třeba saxofon.
Ty a Emil Viklický reprezentujete různé generace i estetické přístupy k jazzu. V čem spatřuješ největší přínos tohoto „mezigeneračního střetu“ pro svoji vlastní hru?
Jsme různé generace, ovšem estetické přístupy k jazzu či obecně k non-artificiální hudbě máme v podstatě totožné. Oba dva jsme otevřeni všemu a dá se říci, že to je to, co nás přirozeně spojuje = muzikantská univerzalita. Vzájemná empatie, chtěná odvaha probádat neznámé a taky humor. To je jasný přínos pro mou hru s Emilem.
I když se většinou prezentujete jen jmény, někdy používáte název Duo Moderna. Odkazuje to k nějakému konkrétnímu směru, nebo jde o vyjádření vaší aktuální hudební filozofie?
Název Duo Moderna vymyslel Emil. Je to neoficiální hříčka slov, kterou občas používáme spíše v soukromí. Vzniklo to náhodně, když jsme oba zjistili, že jsme se v roce 2021 nechali nezávisle na sobě ve stejný den očkovat proti koronaviru vakcínou Moderna, a Emil to hned takto použil (smích).
Album Between Us vzniklo právě v době pandemické izolace. Jak moc se do intimity a klidu této nahrávky promítla tehdejší společenská situace?
Do samotného nahrávání vůbec. Během těch dvou natáčecích dnů jsme se plně soustředili jen na hraní a tvoření.
Emil Viklický rád pracuje se svými moravskými kořeny, ty máš zase blízko k avantgardní hudbě. Jak vypadá výběr repertoáru vašeho dua? Stává se, že nějaký nápad jednoho neprojde u druhého?
Po mamince mám předky z Ukrajiny a na Moravě jsem jako dítě žil v Holešově v letech 1972–1976. A tím chci říci, že mám v krvi východní kořeny a moravskou lidovou hudbu miluju. Takže když jsme vybírali skladby na první studiové album Between Us, tak jsem si z těch Emilových vybíral samé ty „moravské“, protože mě hned zasáhly svou melodikou, harmonií a krásou. Jinak Emil je neustále velmi plodný autor a neúnavně mi posílá další a další své skladby do našeho repertoáru. Já jsem do dua přinesl také pár svých skladeb, o kterých jsem tušil, že by se nám dobře hrály. A taky se stalo, že někdo z nás přinesl nějakou novou věc, tu jsme si přehráli a zjistili, že pro naše duo není úplně vhodná, a tak jsme ji vyřadili. Což neznamená, že ta kompozice byla špatná, ale z nějakých hráčských či esteticko-muzikantských důvodů nesedla.
Hráváte i svoje verze skladeb jiných autorů, a to včetně hodně známých standardů, jako je Coltraneova Naima, jež nové album uzavírá. Berete úpravu tak známé skladby pro vaše netypicky obsazené duo jako výzvu?
Ano, vždy je to v našem nástrojovém obsazení výzva hrát cover. A navíc když je to tak světově známá a geniální záležitost, jako je Naima. Dobrým příkladem z nového live alba je skladba Away od Steva Swallowa, k níž jsem přistupoval s velkou pokorou vzhledem k její intimní kráse i k legendární interpretaci Johna Scofielda z jeho alba Quiet. Interpretací Johna Scofielda jsem se zásadně inspiroval, co se týče čistoty, úspornosti a „timingu“, kdy hrát a kdy ne. Při samotném živém natáčení desky Live at Jazz Dock jsem si moc přál, abych tuto píseň zahrál tak, jak chci, a to se naštěstí podařilo. Když jsem Away v klubu dohrál, už jsem věděl, že to CD bude dobrý…(smích)
Recenze u alba Live at Jazz Dock vyzdvihují tvoji schopnost vyprávět basklarinetem příběhy. Přemýšlíš o improvizaci jako o narativu, nebo se necháváš vést čistě barvou zvuku?
Vždy, když improvizuji,
