PAVEL RICHTER: Vlak jede … neví kam 

Polí 5, 2023, 73:08 

Pavel Richter v posledních letech spolupracoval se svým synem Jonášem nebo obnovoval starší uskupení, s nimiž nahrál oceňované desky. Vlak jede je po devíti letech jeho čistě sólovou nahrávkou. Richter nejen všechny sklady složil, ale taky nahrál. I když by člověk očekával, že půjde o instrospektivní kytarovou nahrávku nebo ambientní soundscaping, není tomu tak. Album je pestré, působí, jako by Richter listoval knihou své tvorby života, a pokud ho něco zaujalo, tak se k tomu vrátil, ať už to byl ambient, deformované konkrétní zvuky, nebo kytarová sóla. Výsledkem je kaleidoskop. Hned na úvod zazní ohlasy rocku přelomu 70. a 80. let s přerývaným rytmem, od kterého se, jak ukazuje název Tak tedy ne, hned odvrátí. Pak následuje pouť hledání, které nemá jasný cíl. 

Nakonec převažuje soundscaping, v jehož duchu se nese povedené temné Na dně plné podivných zvuků připomínajících kvákající žáby, doplněné ambientní plochou kytary. Ještě blíž k němu má bonus Hluboko, kde hmyzí zvuky přejdou v temnou, pomalu se převalující plochu, již jen občas prořízne paprsek ostřejšího zvuku. Jitro uvádějí hlasy ptáků, v táhlé ploše je zanořena minimalistická repetitivní struktura připomínající zvukem fidlerofon, doplněná občas osamělým basovým tónem. Postupně se přidá plocha syntezátoru a pokroucené sólo kytary, aby vše pomalu opadlo do šera. 

Ale na desce je i Odjíždím … má lásko působící jako avantgardní blues zkřížené s trip hopem, doplněné melodeklamací. Vlak jede zpočátku blíže k ambientnímu soundscapingu, zvlášť když se vytratí rytmus kolejí a hlas doplňují jen utlumené tóny jonhasselovské trubky. Právě zastřený zvuk působící dojmem, jako by se člověk díval přes hodně tlusté sklo nebo luxfery, album sjednocuje. 

I když se Richter vrací, nejde o utápění se ve vzpomínkách, skladby rozvíjí nečekaným směrem. Vlak jede v druhé části vygraduje zkreslená kytara, než se utopí v šumu ozvěn. Žal začíná jako zběsile husté kytarově syntezátorové předivo, aby nakonec zněl jen naříkající hlas. Není to vždy příjemné, ale nutí to k opakovanému poslechu.

 

Přidat komentář