Mladý skladatel a klavírista Pavel Szabo vsadil na albovém debutu na vlastně velmi konzervativní přístup a motivy chytlavé, prosté, možná i podbízivé, leč slyšitelně prožité, upřímně míněné. Ovšem vůbec to nemyslím v negativním smyslu. I když se obvykle podobným, dejme tomu neoklasickým záležitostem nevěnuji a v soudobé hudbě hledám výboje mnohem méně konvenční, Szabova citlivá práce s atmosférou a melodická nápaditost recenzi plně ospravedlňuje. Byť se člověk musí při poslechu vypořádat s nutným pocitem něčeho povědomého. Což není výtka z plagiátu, jen konstatování známého faktu, že chcete-li napsat hudbu přístupnou širokému publiku, v omezeném množství harmonických a melodických postupů libých evropskému uchu už tu prostě všechno bylo.
Szabo umně kombinuje „klasicizující“ zpěvnost či valčíkovou vzletnost s lehce využitými prvky minimalismu. Inspiroval se podle vlastních slov také indickými rágami a indonéským gamelanem. Ostatně stejně jako američtí průkopníci minimalismu v 60. letech, že. Cíleně vložil orientální vlivy i do skladby Scent Of Asia, i když tam nejde o rágu, ale spíše o quasi lidovou melodii odněkud z Indočíny. Hezkou, nutno opět dodat.
Mohlo by se zdát, že Szabo od nosných motivů rychle utíká, aniž by je pečlivěji rozpracoval. Stopáže sevřených, striktně „logických“ skladbiček pro sólové piano se často pohybují mezi jednou a dvěma minutami nebo lehce nad dvě minuty. I to je však zjevně záměr. Podle autorových informací miniatury výborně fungují a mají nadnárodní úspěch na streamovacích platformách. Zkrátka, hodí se do rychlé a povrchní doby. Můžeme říci bohužel, konstatovat, že stream není důstojnou prezentací hudby, jenže proti větru nelze… A hudba samotná povrchní není, určitě může fungovat nejen jako kulisa, ale také coby jistá osvěta. Pavel Szabo je bezesporu nápaditým melodikem, nadějným nastupujícím talentem. Je jen otázka, kam svoje nadání v budoucnu nasměruje. Zatím je to dobré.