Pětaosmdesátiletá Peggy Seegerová je prostě neuvěřitelná. Dcera muzikologa Charlese Seegera a nevlastní sestra slavného folkaře a folkloristy Petea Seegera patří k největším nezmarům americké písně. A ještě více britské, vzhledem k tomu, že v Anglii žila přes šedesát let se svým manželem, významným zpěvákem lidové hudby Ewanem MacCollem. Do Londýna se odstěhovala poté, co ji v USA dali na černou listinu. Stejně jako její bratři Pete a Mike, ani Peggy se nikdy netajila tím, že je „levá“. Ale tohle je už teď, o více než půl století později, celkem jedno. Zbývá muzika: průzračná, čistá, zahraná a zazpívaná s takovou jistotou a profesionalitou, až to bere dech.
Nejnovější album Peggy Seegerové je jasným kandidátem na folkovou cenu Grammy. Tolik delikátní krásy najednou! Jeden z nejpůsobivějších comebacků posledních let probíhá možná potichu, stranou velkých médií, ale fajnšmekři o něm bezpochyby vědí. Započal v roce 2014 na albu Everything Changes, pokračoval deskou Love Unbidden z loňského roku a nyní tedy vrcholí cédéčkem s trochu smutným názvem First Farewell (První sbohem). Nostalgickou náladu zde podtrhuje zvuk klavíru, který občas doprovází akustická kytara. Sem tam se ozve harmonium, ale pak už skoro nic. Jen tenký, a přitom razantní hlas zpěvačky, která kdysi na anglické půdě připravila dost chladné uvítání svému mladšímu kolegovi Bobu Dylanovi, když ho škodolibě nechala svádět nerovný boj s hlukem londýnských putyk – boj, v němž ona sama vyniká. „Mumlal a bál se a koukal si na boty, jako by se omlouval, že tam je,“ vzpomínala. „Bez mikrofonu byl, zdá se, ztracený, jako většina amerických hudebníků, když měli hrát v neozvučených britských klubech.“
Seegerová, zdá se, příliš často ztracená nebyla. Je to žena-válečnice, do poslední chvíle při věci a hrdá, věčně proti establishmentu. Viz její letošní nahrávka písně How I Long For Peace. Zpívá ji jen s pianem, přenádherně, jemně – burcující slova o válce a míru nám však zatloukají do hlavy hřebík.