Ve svých 78 letech je Peter Daltrey stále plodnější. The Rhymer in the Long-Tongued Room je za poslední dva roky třetím vydaným albem a celkově patnáctým sólovým, sedmadvacátým pak pokud počítáme i jeho spolupráci se skupinami Kaleidoscope a Fairfield Parlour. Hra s barvami nástrojů i hlasů byla vždy silnou stránkou tohoto mistra anglické psychedelie a jeho sólová tvorba je zdrojem i východiskem k nalézání/pojmenování stavů duše. Rodák z Londýna také neustále hledá nové metody, jak vyjádřit svůj postoj k tempu a etice. Zatímco předchozí The Leopard And The Lamb z roku 2023 rozžalo světlo v pochmurnosti našeho světa, jeho volné pokračování jde s akustičtější svěžestí reflexivně dál. Inspirován veršem Dylana Thomase a názvem tohoto alba vytvořil sérii pohyblivých obrázků, aby nás zavedl do literární říše, kde melodie slouží slovům tím nejzvučnějším způsobem.
The Rhymer se trochu odchyluje od jeho předešlých alb. Hudba se nese spíše v akustickém písničkářském folk-rockovém módu. Rozhodně ale jde za svou múzou a výsledek je fantastický! Žádná z jedenácti písní ani na okamžik nenudí. Mísí zde prvky krautrocku, Nicka Drakea, Boba Dylana i triphopového psycha (elektronicky lysergová The Moon Fell). Deska začíná rozverně psychedelickou zahradní party Geranium Rain, která vás připraví na trubadúrskou milostnou píseň Give Me Your Tune. Při následné veleněžně křehké baladě Angelina vám snadno zvlhnou oči. To samé i při These Chelsea Butterflies. Mr. Nice s foukačkou zní jako folkový poklad z 60. let. Citlivost podtrhuje The Bird-Hearted Man, v níž Daltrey hraje na ukulele a nezaměnitelně emočním hlasem dodává strhující obraznost. Nálady ovšem i protisměrně mění, třeba Green Tea je šlapající skiffle o stárnutí a přemítání o svém mládí, Bethlehem je pak ve své ponuré velkoleposti prostě hypnotická. Starý mistr dokáže nejen dokonale spojovat poezii s melodií, ale někdy i chmurné bytí s nejjemnějším třepotáním motýlích křídel.