Není asi třeba obhajovat smysluplnost živáků, i když znám i jejich zapřísáhlé odpůrce. Tak aspoň jednu „polopatu“ na úvod: Je v řádu věcí, že se studiová podoba tvorby písničkáře liší od živého provedení, ale stejně tak je pochopitelné, chtějí-li si příznivci poslechnout i doma z desky písně tak, jak je znají z koncertů. Ostatně Linhartovi se to osvědčilo s Majerovkami a jejich Nocí ozvěn (2008). A druhé „není asi třeba“: tedy vypichovat metu živáků, zachycení atmosféry vystoupení. V případě vhodně zvoleného prostoru natáčení v kladenském bytovém klubu Pod Třešní (Třešeň je psána s T, asi jde o strom personifikovaný) bylo oné mety dosaženo. Záznam zní stejně mile, „pohodlně“, kontaktně a domácky, jako kdyby vám Linhart se souputníkem Štěpánkem zrovna hráli do ouška v obýváku. Díky místu natáčení nakonec desce nechybí ani volná koncepce, dedikace Linhartovu rodnému městu.
Zase samozřejmost: Bez kapelových aranžmá lépe vynikne intimita textů i jejich vypravěčské provedení. Empatický maestro Štěpánek tu nijak efektně nesóluje, naopak akustickou kytarou staví písním jasné rytmické i harmonické kontury, pohodlnou cestu (nebo koleje?), Linhart pak elektrickou kytarou přidává barvy a může se soustředit na obsah. Na albu nechybí zásadní položky jako Agni či Annenruhe, ale na zajímavosti mu přidávají kousky, které Linhart na koncertech běžně nehrává a nenajdete je na jeho řadovkách, ale na deskách, na kterých spolupracoval. Motýlek z dob Linhartova členství v Čp.8, Vyplout k Bradáčkovi z Horáčkova Českého kalendáře, balada V paralelním vesmíru napsaná pro Františka Segrada. Bohužel tu není píseň „jinde k nenalezení“, třeba neobvyklá předělávka nebo na řadovky nezařazené autorské skladby jako v případě zmíněné Noci ozvěn. Ale to není vada na kráse.
Zkrátka, deska To bylo to Kladno rozhodně není nadbytečná. Ani v případě, že už všechny písně znáte a máte ve zdobnějších kapelových verzích.